10 překážek osobního růstu
10 překážek osobního růstu
V životě existuje mnoho obtíží a překážek, které nám stojí v cestě k dosažení našich cílů. Ve filmech a médiích jsou tyto obtíže často zobrazovány jako věci mimo nás. A i když je to v mnoha situacích pravda, jindy si překážky vytváříme sami. Je snadné vidět, co dělají druzí, ale je mnohem těžší vidět, co děláme sami sobě. Často si myslíme, že je naše jednání vždy správné, a když jsme konfrontováni, často to špatně neseme. Důvodů může být mnoho, ale pokud na sobě nepracujeme a neuvědomujeme si to, stáváme se nakonec sami sobě překážkou.
Někdy jsou tyto způsoby chování věcmi, které jsme se naučili a které nám vnucuje společnost, takže je ještě těžší je řešit. Pokud chcete vědět, zda si sami stojíte v cestě, čtěte dál a poznejte 10 překážek osobního růstu.
Vysoká očekávání
Mysleli jste si někdy, že váš partner, rodina nebo přítel přesně ví, co cítíte nebo co chcete, aniž byste jim to řekli, protože vás už nějakou dobu znají, takže by to měli vědět?
Možná jste také očekávali, že se něco stane tak, jak jste si mysleli, že se situace vyvine určitým způsobem nebo že se někdo zachová tak, jak jste to vnímali jako správné, abyste nakonec byli zklamáni. Mnohým z nás se to už stalo, bohužel mít nevyřčená očekávání nikam nevede.
Ať už v dobrém, nebo ve zlém, většina lidí neumí číst myšlenky. I když existuje několik citlivých lidí (mají dobře rozvinutou emoční inteligenci a empatii), kteří mohou být naladěni na vaše potřeby, ale i oni někdy potřebují trochu slovní pomoci.
Nejhorší na očekávání nemusí být nutně zklamání, ale odpor, který vůči dané osobě nebo situaci cítíme. Cítíme se smutní a uražení, že věci nešly podle plánu, možná se i trochu stydíme. Ale pokud jste o určitých očekáváních s lidmi nemluvili, jak mají vědět, že jste to tak chtěli nebo že jste to tak cítili?
Problém je v tom, že tyto negativní emoce nás brzdí v navazování hlubších vztahů, v tom, abychom se dostali ven, učili se novým věcem a v mnoha dalších věcech, které by nás mohly pohánět v různých oblastech našeho života. Musíme si uvědomit, že ne každý sdílí naše názory a přesvědčení. Lidé mají své vlastní potřeby, přání a problémy. Jsou celými světy sami v sobě a jediný způsob, jak dosáhnout toho, co chceme, nebo se setkat uprostřed, je správně komunikovat, a ne očekávat, že druhá osoba bude číst vaše myšlenky. Život a lidé jsou nepředvídatelní, věci se stávají, ale s trochou komunikace a flexibility můžeme z citronů, které nám život občas předhodí, udělat limonádu.
Vnímání vlastní hodnoty
Věříte, že uznání druhých nebo věci mimo vás vás udělají pro ostatní lidi cennější? Sebehodnota, vnitřní pocit, že jste dostatečně dobří a hodni lásky a sounáležitosti ze strany druhých. Někdy se sebehodnota a sebeúcta zaměňují, sebeúcta se však při definování hodnoty opírá o vnější faktory. Spoléhání se na vnější faktory může být často nedůsledné, což vede k tomu, že někdo bojuje s pocitem vlastní hodnoty.
Jedním z příkladů je vázání vlastní hodnoty na srovnávání se s ostatními. Nikdo není stejný, nikdo nemá stejné silné a slabé stránky. A také se nenachází ve stejné životní fázi jako ostatní.
Srovnávání se s ostatními lidmi ve vás nevyhnutelně vyvolá pocit nehodnosti, protože se vždy najde někdo, komu se nemůžete vyrovnat v úspěchu, kráse, pohodě atd. To platí zejména při srovnávání s lidmi na sociálních sítích, které zprostředkovávají pouze zkreslený obraz jednotlivce.
Zapomínáme, že tyto fotografie jsou zmanipulované a že úspěch, kterému se zdánlivě těší, nemusí být skutečný nebo přichází až po letech tvrdé práce. Srovnáváme svá nejnižší místa s jejich vrcholnými výkony, a to je nereálné.
Když to uděláte a později si vytvoříte negativní pohled na sebe a svůj život, odříznete se od úžasných věcí, které se vám dějí. Všechny příležitosti, sny a cíle, které jste měli, se utopí ve vašich negativních myšlenkách a hrozí, že se nikdy nedočkají naplnění.
Dalším aspektem našeho osobního života, který náš pohled na vlastní hodnotu negativně ovlivňuje, jsou vztahy. Přesněji řečeno setrvávání ve vztazích (např. toxický vztah), protože si myslíme, že si nezasloužíme lepší.
Když se naše sebeúcta dostane na samé dno, neklademe si žádné hranice a přijímáme vše, co přijde. Přesvědčujeme sami sebe, že špatné zacházení, kterého se nám dostává, nám právem náleží a že nic lepšího neexistuje. To nás okrádá o život v každém ohledu, od vztahů až po zážitky. Váš život se zastaví, aby zůstal v bolesti a utrpení.
Fixace a závazky
Existují různé způsoby, jak vás může připoutanost a bránit ve vlastním osobním rozvoji. Chtít něco konkrétního sice není špatné, ale nedbat na rady a odmítat změnit původní myšlenku, protože jste k ní tak připoutáni, může skončit katastrofou.
Každý, kdo se pohybuje v jakémkoli profesním prostředí, vám řekne, že věci se mohou změnit během okamžiku, takže pokud se ta představa, kterou jste měli, ať už jde o nápad nebo potenciální práci, kterou jste chtěli dělat, nějakým způsobem nezmění nebo se nezmění váš pohled, můžete nakonec sabotovat sami sebe a zkazit si příležitost získat něco lepšího.
Podobná dynamika se děje i s náklonností k věcem a lidem. Připoutanost k věcem vám může zabránit v tom, abyste pro sebe získali něco lepšího, a v závislosti na tom, o co se jedná, může představovat riziko. Připoutanost k lidem může změnit vztah na toxický a bránit lidem žít svůj život. Můžete si zabránit žít svůj život a prozkoumat další vztahy mimo to, co znáte. Což vás udržuje zaseknuté na místě bez možnosti růstu.
Připoutanost, kterou máte k té jedné hrozné věci, kterou vám někdo před lety řekl, vás naplní vztekem a záští, které se mohou přenést do zbytku vašeho života a poškodit ho. Abyste předešli uvíznutí, destrukci a neúspěchu, je důležité naučit se, jak a kdy věci a lidi nechat jít. Každý nechává věci odejít svým vlastním způsobem, takže zkoumání toho, jak věci nechat být, je dobrou investicí do lepšího života.
Vyhýbání se nepohodlí při učení se novým dovednostem
Pociťovali jste někdy odpor, když jste se chtěli naučit něco nového, ať už v práci, nebo v jiné oblasti svého života? Zatímco pro některé lidi je snadné učit se novým věcem, pro jiné je to velmi frustrující. U těch druhých máte pocit, že neexistuje žádná stabilita. Poté, co se konečně naučili vylézt na předchozí horu, se nyní musí učit zdolávat další. Mají pocit, že není žádný odpočinek a někdy ani žádný skutečný cíl v dohledu.
Tyto pocity jsou tím, co činí učení se novým dovednostem a osobní růst velmi nepříjemným a co nás brzdí. Podobné emoce jsou sice oprávněné, ale brání nám v získávání znalostí, které by nám pravděpodobně pomohly získat onen pokrok nebo nám umožnily zažít dobrodružství, po kterém jsme vždy toužili. Svět kolem nás se neustále mění, je tedy logické, že se mění i dovednosti potřebné pro náš život v něm.
Pocit, že musíte být ještě lepší
Máte často pocit, že k tomu, abyste něco dokázali, potřebujete větší přípravu? Je snadné mít pocit, že jste pozadu, když se rozhlížíte kolem sebe a vidíte pracovní nabídky, které požadují, aby jejich uchazeči ovládali řadu věcí, které vás pravděpodobně nikdy nenapadly.
Nebo když vidíte tolik dalších lidí s různými tituly, certifikáty, specializacemi a diplomy. Možná máte pocit, že musíte být lepší, abyste mohli jít za tím, co opravdu chcete, protože mnozí v dané oblasti mají co nabídnout.
I když je obecně dobré se zlepšovat, pocit, že musíte být stále lepší, vás může brzdit. Může vás to dostat do zajetí myšlenek typu „až se v tom zlepším, pak budu připraven to udělat“. Jenže později budete mít pocit, že musíte být lepší v něčem jiném, než se vydáte za svým snem.
Tento koloběh pokračuje a uvězní vás v neustálém myšlení, že se musíte stát lepšími. Ve skutečnosti však se získanými znalostmi nic neděláte a nikdy nedosáhnete svých původních cílů.
Pravdou je, že většina lidí, které vidíte nebo o kterých si myslíte, že jsou úspěšní, se musela vrhnout do práce a učit se věci po cestě, aby se dostali tam, kde jsou. Ano, někteří měli předchozí vzdělání nebo znalosti, ale jiní ne. Tito lidé se zlepšili tím, že se se zlepšovali, zatímco šli za svými sny, a ne naopak.
Lpění na minulosti
Oslovování lidí z minulosti, protože jsme osamělí, může udržovat staré vzorce a cykly. A nejen to, znovu naváže spojení, které vám už nemusí sloužit jinak než k tomu, aby vám škodilo.
Bude pro vás těžší se přes tuto osobu přenést. A pokud jste se již snažili jít dál, budete muset znovu udělat všechnu práci, kterou jste již udělali.
Pokud se jedná o toxickou osobu nebo manipulátora, pak vás to ještě více uvrhne do negativních myšlenek a obtížných situací. To vše přispívá k tomu, že se skutečně neposunete dál, uvíznete na mrtvém bodě a nenajdete své skutečné štěstí.
Možná existuje někdo jiný, kdo vás chce poznat a bude se k vám chovat lépe, ale vy tuto osobu ignorujete kvůli někomu z minulosti, o kom víte, že vám ani vašemu životu nepřinese nic hodnotného.
Riskujete také, že si plně nevyléčíte své vlastní rány a vzorce, místo toho je ještě zvětšíte a zhoršíte. Může to způsobit třenice v rodině, s přáteli, dokonce i v práci, a může to zhoršit vaše duševní zdraví.
Odsuzování lidí
Slyšeli jste někdy větu „nesuď knihu podle obalu“? Pokud jde o lidi, je to stejná dynamika. Zatímco existují lidé, kteří jsou vždy takoví, jak se prezentují, existují i jiní lidé, kteří mají své vrstvy. A jejich „obal“ nemusí obsahovat vše, co je o nich třeba vědět. Nemusí to být ani to, jací skutečně jsou, ale dočasná maska, s níž se účastní dění navenek, dokud se necítí dostatečně pohodlně na to, aby byli sami sebou.
Odsuzování lidí dříve, než je poznáme, nám může zabránit v navázání smysluplných vztahů, v získání různých pohledů na věc nebo dokonce v pomoci někomu, kdo to potřebuje. Může to také vytvořit precedens pro odsuzování všech, o kterých si myslíme, že nejsou v souladu s naším přesvědčením. Což nás následně uvězní v myšlení, které nám nedovolí stát se otevřenými a přijímat druhé. Udržuje nás v mezích, které jsme možná přerostli, ale nejsme ochotni je opustit, takže zastavujeme svůj vlastní duševní a emocionální růst.
Sebekritika a sebelítost
Naše mysl je úžasná a mocná věc, která dokáže tvořit nad poměry. Problém je, že někdy to, co vytvoří, je spousta negativních myšlenek, které snižují naše sebevědomí.
Lékaři a psychologové často hovoří o dvou hlasech v naší hlavě, které jsou zodpovědné za všechny naše negativní myšlenky: kritik a oběť. Kritik vás shazuje a podkopává to, co děláte, tím, že vás brutálně kritizuje.
Oběť vypráví příběhy o neštěstí. Přesvědčuje vás, že nejste hodni, tím, že vám říká věci jako „nemám na to, nikdy to nedokážu“. ‚Nebudu s nimi mluvit, stejně bych věděl, co špatného si o mně pomyslí a řeknou. Nestojí to za to‘.
Tyto dva hlasy se spikly, aby vás vyřadily z vašich plánů a donutily vás litovat se v koutě. Je důležité naučit se je rozpoznat a uvědomit si, že můžete udělat cokoli, co si usmyslíte. Jen to může chvíli trvat, než se k tomu dostanete.
Vaše obavy
Strach zabíjí více snů, než kdy zabije neúspěch. Strach, ačkoli je důležitý pro přežití, nás může občas přemoci. A právě v těchto chvílích se kvůli strachu z odmítnutí schováváme a opouštíme své sny.
Někdy je to strach z neúspěchu, jindy strach z toho, co si myslí ostatní lidé, nebo strach z úspěchu. Ať už je to jakýkoli strach, pokud se jím necháte zcela ovládnout, bude vás brzdit v tom, co byste chtěli dělat ze všeho nejvíc. Kvůli něčemu, co se může, ale nemusí stát.
Místo toho, abyste se sami sebe ptali: „Co když se stane tato špatná věc?“, naučte se ptát: „Co když se stane tato dobrá věc?“. noho příležitostí je ztraceno tím, že se soustředíte pouze na negativní „co když“. Pokud opravdu chcete dosáhnout daného cíle, je na čase zabývat se pozitivními stránkami toho, co by se mohlo stát.
Čekání na "správný čas"
Chtěli jste někdy počkat na ten správný okamžik, abyste uskutečnili onen rozhovor nebo udělali krok, o kterém už delší dobu přemýšlíte? Bohužel ten správný okamžik nemusí nikdy skutečně nastat, protože žádný „správný“ okamžik pro nic neexistuje.
Mohou existovat příznivější nebo méně stresující okamžiky, ale žádné správné. Existuje příliš mnoho věcí mimo vás, které se mohou stát a které nemůžete ovlivnit. Včetně toho člověka, se kterým si chcete promluvit. Situace mohou probíhat hladce, nebo v nich může být naprostý chaos.
Čekáním na „správný čas“ se připravíte o jiné věci, které potřebují vaši pozornost, i o příležitosti, které by mohly být lepší než „správný čas“. A onen rozhovor, na který jste čekali, byste měli uskutečnit hned, než se věci vymknou vaší kontrole.
Samozřejmě neveďte obtížné rozhovory, když druhá osoba prochází něčím těžkým nebo není schopna rozhovor zvládnout. Ale jinak neexistuje žádný správný okamžik, kdy vést obtížný rozhovor. Obtížný bude vždy obtížný bez ohledu na čas nebo den.
