7 znaků duševní vyspělosti

Publikoval(a) Mgr. Jaroslav Král dne

7 znaků duševní vyspělosti

Slovník definuje zralost jako stav zralosti. Poněkud nadbytečná a vágní definice, ale znamená, že jste se plně vyvinuli – dospěli. Jak se ale zralost měří? Co znamená být zralý?

Mnozí se domnívají, že dobrým barometrem je věk. Někteří starší lidé jsou však velmi nezralí a některé malé děti jsou moudré nad svůj věk. Věk tedy nemá se zralostí nic společného.

Já vám bohužel nemohu dát konkrétní definici toho, co znamená být zralý ani duševně vyspělý. Ale zde je několik znaků, které vám mohou napovědět.

Uvědomujete si, jak málo toho o životě víte

Čím jsem starší, tím méně toho o životě vím. Myšlenky a pojmy, které se zdály tak jednoduché, mi nyní připadají složitější a hlubší – brnkají na jinou strunu. Je těžké to popsat, ale toto nové pochopení pramení z toho, že více vidím, naslouchám a žiji. Jste svědky a zažíváte věci, které zpochybňují váš starý způsob vidění věcí.

S přibývajícím věkem je snadné stát se arogantním. Mnoho lidí spoléhá na svá léta a používá je jako způsob, jak si upevnit autoritu. Předstírají, že všechno vědí, a v důsledku toho se stávají panovačnými. Hloupě mluví o věcech, které neznají.

Jak ale dospíváte, uvědomujete si, že neznáte odpovědi na všechno a že je toho tolik, co ještě nevíte.

Více nasloucháte ostatním

Výsledkem je, že začínáte být více nakloněni naslouchání. Ne naslouchat. Nasloucháte s úmyslem dozvědět se více o světě, o sobě i o druhých. Nasloucháte také proto, abyste zjistili, jaký záměr se skrývá za lidskými slovy.

Přestanete se tolik starat o to, co si myslí ostatní

Dalším důvodem, proč můžete více naslouchat, je to, že už necítíte potřebu bránit se před ostatními. Jako děti a dospívající máme tendenci snažit se něco dokázat. Ať už je to před našimi přáteli, rodinou nebo ostatními. Snažíme se prosadit ve světě a přesvědčit ostatní o tom, jací jsme.

Totéž platí i pro hádky. Snažíme se obhájit svůj názor a myšlenky tím, že argumentujeme tím, co považujeme za správné. Nebo tím, že se sami omlouváme.

Jak dospíváte, začínáte si uvědomovat, že vaše činy jsou hlasitější než vaše slova. Proto už necítíte potřebu starat se o to, co si o vás myslí ostatní, nebo jim dokazovat opak. Začínáte se více starat o to, co si myslíte vy a co můžete dokázat sami sobě.

Upřednostňujete svůj dobrý pocit

Dalším znakem toho, že dospíváte, je, že vám záleží na vašem blahu. Přestáváte obětovat svou pohodu pro něco jiného. Když jsme děti, nestaráme se o své blaho, protože to je starost našich rodičů. Tato myšlenka s námi putuje, když jsme dospívající.

Když se stanete dospělými, uvědomíte si, že se musíte začít starat sami o sebe. Snažíte se lépe jíst, cvičit a spát před jednou hodinou ranní. Pomalu si uvědomíte, že vaše zdraví je prioritou.

Naučíte se být laskaví a vděční

Mnozí z nás mají tendenci zaměřovat se na negativní věci ve svém životě. Tento jev je sice snadno vysvětlitelný prostřednictvím evoluční psychologie, ale není to omluva pro to, abychom zůstali připoutáni k negativním předsudkům. Přesto si to mnozí z nás nevědomky volí. S tím, jak dospíváte, se však stáváte sebevědomějšími.

Více si všímáte svých negativních předsudků, zpochybňujete je a pak se je snažíte změnit. Naučíte se, že nevynucená vděčnost vás od vaší negativity ochrání. A i když vám to, čím právě procházíte, nepředstavuje nic, za co byste měli být vděční, uvědomili jste si, že neúspěchy, prohry a další negativní okamžiky jsou příležitostmi.

Přijímáte odpovědnost

Dalším znakem duševní vyspělosti je odpovědnost, to je částečně důvod, proč předpokládáme, že starší lidé jsou zralí. Mají obvykle více odpovědnosti, proto musí být zralí. Nicméně stále můžete mít mnoho odpovědnosti a chovat se nezodpovědně.

Zodpovědnost je víc než jen starat se o své povinnosti. Je to zodpovědnost za své úspěchy, neúspěchy a každý okamžik mezi nimi. Je to schopnost vidět dál, než jak vás vaše činy ovlivňují.

Bez ohledu na věk ti, kteří se učí být zodpovědní, již dospívají.

Jste pokorní

Poslední známkou toho, že dospíváte, je, když se učíte pokoře. Pokora není mírnost. Pokora je tichá síla, která pramení z vědomí a víry ve svou hodnotu. Vychází ze sebedůvěry. Sebevědomí a znalosti se však mohou změnit v aroganci. Arogance je opakem zralosti. Arogance pochází ze snahy zakrýt nejistotu.

Ale pokora je přijetí své nejistoty a silných stránek. Je to také jistota v poznání toho, kým jste.

Zralost je náchylná na mnoho faktorů, protože vše závisí na tom, jak přistupujete ke každému prožívanému okamžiku. Ne vždy se budete chovat zralým způsobem, a to je v pořádku. Život vám někdy předloží něco, na co jste nebyli připraveni. Představte si tedy zralost jako útes proti moři. Statečně zdolává mořské vlny, jak nejlépe umí.