Anna Freudová (1895-1982)

Raný život

Anna Freudová se narodila 3. prosince 1895 ve Vídni jako nejmladší ze šesti dětí Sigmunda Freuda a jeho manželky Marty. Po celé dětství zůstávala Freudová vzdálená svým pěti sourozencům a zejména sestře Sophii, s níž soupeřila o otcovu pozornost. Freudovi rodiče ji mnoho let posílali na ozdravné tábory, aby jí pomohli překonat zdravotní problémy, mezi něž mohly patřit deprese a chronické poruchy příjmu potravy. Freudová si s matkou nebyla blízká, místo toho dávala přednost zdravotní sestře. Byla si však blízká se svým slavným otcem.

Po dokončení střední školy a vyučení učitelkou Freudová odcestovala do Itálie k babičce a sama do Anglie. V roce 1914 začala učit na lyceu v Cottage, gymnáziu, které navštěvovala jako dítě.

Profesní život

Zájem Anny Freudové o psychoanalýzu vzbudil její otec, když ji v roce 1918 začal analyzovat. V roce 1922 Freudová přednesla souhrn této analýzy Vídeňské psychoanalytické společnosti v příspěvku nazvaném „Vztah bití fantazie ke snění“. Krátce nato se stala členkou společnosti a začala pracovat s dětmi v soukromé praxi. Během dvou let jí bylo nabídnuto místo učitelky ve Vídeňském psychoanalytickém vzdělávacím institutu. V roce 1927 Freudová přijala místo tajemnice v Mezinárodní psychoanalytické asociaci a v roce 1935 převzala funkci ředitelky Vídeňského psychoanalytického výcvikového institutu. V následujícím roce Freud vydal knihu Ego a obranné mechanismy, která položila základy oboru psychologie ega a definovala Freuda jako inovativního myslitele.

V roce 1938 Freud s rodinou uprchl z Rakouska a kvůli nacistické invazi emigroval do Anglie. Založila Hampsteadskou válečnou školku, instituci, která poskytovala pěstounskou péči a podporovala vazby a připoutání nejmladších obětí války. Nakonec Freudová svá pozorování o tom, jak stres ovlivňuje děti, a o důležitosti vytváření náhradních vazeb pro děti, jejichž rodiče nebyli k dispozici, zveřejnila v knize Normalita a patologie v dětství. V roce 1947 začal ústav nabízet kurzy a byla vybudována klinika, která nabízela služby dětem s psychologickými potřebami.

Freudová strávila druhou část svého života přednáškami a několikrát cestovala do Spojených států. Navštívila právnickou fakultu na Yaleově univerzitě a vedla kurzy o zločinu a jeho vlivu na rodinné vztahy. Tato oblast zájmu jí poskytla příležitost spolupracovat s Albertem Solnitem a Josephem Goldsteinem a v roce 1973 tito tři publikovali svou spolupráci v knize Beyond the Best Interests of the Child (Za hranicí nejlepšího zájmu dítěte). Freudová zemřela v roce 1982.

Přínos pro psychologii

Freudová zjistila, že děti často vyžadují jinou psychologickou péči než dospělí, a zdůraznila roli, kterou může hrát rané narušení attachmentu v následném rozvoji psychických problémů. Její práce studující děti, které zažily opuštění nebo extrémní zanedbávání, položila základy pozdějšího výzkumu rané vazby.

Její otec nastínil orální, anální, uretrální a falické stadium psychosexuálního vývoje, ale jeho práce byla předběžná a vycházela ze vzpomínek dospělých. Svou prací s dětmi Freudová otcovu teorii upřesnil a zdůraznila, že děti procházejí odlišnými vývojovými fázemi. Rovněž nastínila a rozšířila otcovu teorii psychologických obranných mechanismů. V knize Ego a obranné mechanismy Freudová nastínila mnoho obranných mechanismů, z nichž některé současní psychologové stále využívají. Mezi tyto obranné mechanismy patří např:

• Potlačení: potlačení myšlenek vyvolávajících úzkost.

• Projekce: vidění vlastních negativních rysů v jiné osobě.

• Vytěsňování: přenášení negativních pocitů na jinou osobu. Například žena může přesunout svůj hněv vůči matce na svého terapeuta.

• Regrese: návrat do psychicky mladšího věku. Traumatizované malé děti mohou například „zapomenout“ na své učení na nočník.