Co je to dyslexie?
Co je to dyslexie?
Mnoho lidí už o dyslexii slyšelo a ví, že souvisí se čtením a psaním. Ne každý však zná všechny podrobnosti o tom, co to je, co ji způsobuje a co s ní dělat.
Co znamená pojem "dyslexie"?
Dyslexie postihuje především dovednosti spojené s přesným a plynulým čtením slov a pravopisem. V podstatě se jedná o poruchu učení, která velmi ztěžuje přesné rozpoznávání nebo hláskování psaných slov.
Definice pak uvádí, že charakteristickými rysy dyslexie jsou obtíže ve fonologickém uvědomování, slovní paměti a rychlosti zpracování slov. To znamená, že lidé s dyslexií mají výrazné nedostatky v učení se správné výslovnosti slov, v zapamatování slov a v rychlém vybavení si slov.
Dyslexie se vyskytuje v celém rozsahu intelektových schopností. To znamená, že dyslexie se může vyskytovat u lidí všech úrovní inteligence.
O dyslexii lze uvažovat jako o kontinuu, nikoli jako o samostatné kategorii, a že neexistují žádné jasné hraniční body. To znamená, že schopnost čtení se v populaci průběžně mění, takže nelze přesně definovat, jak špatná musí být schopnost čtení, aby byla klasifikována jako dyslexie.
Jaké to je mít dyslexii?
Pokud jste se někdy pokoušeli učit cizí jazyk, vzpomínáte si, jak těžké bylo přesně číst a psát, když jste se teprve začali učit? Pro lidi s dyslexií je čtení a psaní vždycky tak těžké. Dyslexie se poprvé projeví v raném vzdělávání, kdy se dítě snaží naučit základní písmena a slova. Dítě často dramaticky zaostává a vyžaduje speciální přístup ve vzdělávání.
V pozdějším věku může být dyslexie pro pracujícího dospělého člověka značnou zátěží. I při individuálním plánu vzdělávání může být čtení pomalé a namáhavé. Běžné úkoly, jako je čtení informací při výběru z bankomatu, psaní žádosti o zaměstnání nebo vyplňování formulářů mohou být velmi náročné.
Kromě čtenářských a pravopisných schopností má však také obrovský dopad na sebevědomí. Děti s dyslexií bojují s tím, když nedokážou udělat něco, co je pro ostatní samozřejmost. To často vede k silné úzkosti, frustraci a rozpakům. Tyto emocionální problémy mohou být pro ty, kteří o dyslexii nevědí, mylně chápány jako problémy s chováním.
Co je příčinou dyslexie?
Studie naznačují, že dyslexie má přibližně sedmdesátiprocentní genetický původ a třicetiprocentní původ v prostředí.
Genetická složka dyslexie ovlivňuje vývoj mozku v raném dětství. Děti s dyslexií mají často obecné jazykové obtíže, které jsou patrné, když začínají poprvé mluvit. Tato batolata mají často problémy se správnou výslovností, učením nových slov nebo zapamatováním slov. Vědci zjistili, že na základě zkoumání schopností mluvené řeči tříletých dětí mohou předpovědět, u kterých dětí bude později v životě diagnostikována dyslexie. Podle převládající teorie má mozek dyslektiků problémy se zapamatováním správných hlásek řeči pro nová slova, což má vliv i na čtení a psaní. Z této teorie však existují výjimky a výzkum stále pokračuje.
Složka prostředí u dyslexie spočívá ve vystavení čtení v raném dětství. Děti v mateřské škole, které si společně s rodiči čtou pohádkové knížky, mají v době nástupu do školy lepší jazykové schopnosti. Pokud rodiče nemají čas trávit s dětmi čas, nepovažují čtení za příjemné, nemají doma knihy, mají nízké vzdělání, jsou v ekonomické nouzi nebo odmítají používat jazyk používaný školním systémem, je toto rané čtení méně pravděpodobné a riziko dyslexie se může zvýšit.
Dyslexie se často vyskytuje v rodinách. U rodičů s dyslexií je velmi pravděpodobné, že budou mít děti s dyslexií. Je to částečně proto, že rodiče předávají geny, které dyslexii způsobují, a částečně proto, že rodiče svým dětem v raném dětství nečtou, pokud to sami považují za příliš obtížné.
Co můžeme udělat s dyslexií?
Prvním krokem k léčbě dyslexie je vědět o ní. Pro dyslektické dítě je nesmírně důležité, aby jeho škola, učitelé i rodiče o dyslexii věděli.
Dalším krokem je identifikace dyslektických dětí. V České republice pomůže s diagnostikou u dětí pedagogicko psychologická poradna, kam se mohou rodiče žáka obrátit, pokud zjistí, že si neosvojuje základní fonetické dovednosti. Dítěti například ukáží dvojici jednoduchých tištěných slov a zeptají se ho, zda se rýmují. Pokud dítě na tyto otázky odpovídá nesprávně, trvá mu to příliš dlouho nebo nechápe, je diagnostikováno podrobněji.
Dalším krokem je naučit dyslektické dítě číst a psát pomocí alternativních metod, které jsou speciálně přizpůsobeny dyslexii. Dnes jsou již poměrně rozpracované metody zapojující více smyslů, aby dítěti pomohly zapamatovat si písmena, včetně vizuálních vjemů, zvuků a pohybů. Jiné, novější metody využívají strukturované lekce, které se zaměřují na krátké úryvky čtení a hláskování písmen.
Je také důležité mít na paměti, co u dyslexie nefunguje. Na trhu je mnoho neověřených metod. Některé z nich se zaměřují na trénink pracovní paměti, sluchových schopností nebo motorických dovedností dítěte, které však nemají žádný vliv na přesnost čtení a psaní. Jiné postupy se zaměřují na přidání nebo odebrání něčeho ze stravy dítěte, ale doposud nejsou dostatečně vědecky podloženy.
