Kognitivně behaviorální terapie alias KBT představuje jeden z nejrozšířenějších směrů v psychoterapii. Vznikal v druhé polovině 20. století na základě akademických poznatků dvou významných psychologických směrů – behaviorismu a kognitivní psychologie. Kognitivně behaviorální psychoterapie přenáší poznatky získané ze studia lidského učení do léčby pacienta. Vychází z názoru, že psychoterapeut může směrovat myšlenkové postupy, názory a postoje klienta, se kterým pracuje. Předpokládá, že změnu myšlení lze navodit změnou chování.
KBT vychází z předpokladu, že emoční poruchy představují následek poruch myšlení, které však lze změnit. KBT v praxi využívá tzv. techniky představující ustálené postupy, jak pracovat s klientem k vyřešení dílčího problému.