Hněv
Publikoval(a) Mgr. Jaroslav Král dne
Hněv
Hněv je především silná krátkodobá emoce. Může se objevovat opakovaně až periodicky, ale ve své nejvyšší míře je to vždy krátké vzrušení. Dochází při něm totiž k takovému vybičování tělesných funkcí, že dlouhodobě by to vůbec nebylo možné snést. Je to reakce na překážku, která se člověku staví do cesty při dosahování nějakého cíle. S hněvem máme nejčastěji spojené cholerické typy, a spíše muže než ženy.

Příznaky hněvu
- Příznaky jsou zejména vegetativní, čili způsobené vyplavením adrenalinového hormonu. Je to prudké zvýšení srdeční frekvence, rychlý vzestup krevního tlaku, pocení, třes.
- Hněv je typicky provázen změnou barvy pokožky, obvykle zrudnutím a zbrunátněním v obličeji, někdy až zfialověním či zbělením. Je to dáno ohromným nahromaděním krve a jejím vystoupáním vzhůru směrem do hlavy. Někdy může dojít i k potrhání očních žilek či ronění slz.
- V krajních případech může silná ataka hněvu natolik zvýšit tlak krve, že dojde k natržení cévy či jejímu ucpání, což může vyvolat i vážné a život ohrožující stavy, jako je srdeční infarkt nebo mozková mrtvice.
- Hněv je násilná reakce, která by v přírodě vyvolala útok a boj, v naší civilizované společnosti místo toho vyvolá urážení, výkřiky, nadávky. Ovšem nezřídka také může skončit popráním se.
Příčiny hněvu mohou být buď vrozené, někdo má k vznětlivosti větší tendence, úzce to souvisí s charakterem a typem osobnosti. Zároveň však existují určité látky, které hněv podporují, nebo i vyvolávají u lidí, kteří dříve nic takového nezažili. Řeč je o stimulujících drogách a přemíře alkoholu.
Co se týče léčby, je třeba poradit se s psychoterapeutem. Hněv je částečně přirozená emoce, pokud jsou však ataky příliš silné a časté, je vhodné navštívit odborníka. S úspěchem se zde nastoluje nácvik kontroly emocí a změnu jejich prožívání. I zde platí, že léčba by neměla být jen korektivní, ale měla by respektovat příčinu, tedy rozklíčovat, odkud hněv pramení a s tím pracovat.