Irvin Yalom

Profesní život

Irvin D. Yalom se narodil 13. června 1931 ve Washingtonu. Jeho rodiče se několik let před jeho narozením přestěhovali z Ruska a po příchodu do Washingtonu si otevřeli obchod s potravinami. Yalom a jeho rodina bydleli nad obchodem s potravinami a většinu dětství strávil ponořen do knih.

V roce 1952 získal Yalom bakalářský titul na Univerzitě George Washingtona a v roce 1956 doktorát na Lékařské fakultě Bostonské univerzity. Během několika následujících let absolvoval stáž v nemocnici Mount Sinai, rezidenturu v nemocnici Johnse Hopkinse a sloužil v armádě. V roce 1962 začal Yalom pracovat jako instruktor na Lékařské fakultě Stanfordovy univerzity, kde nakonec v roce 1973 postoupil na místo profesora psychiatrie. Když v roce 1994 odešel ze Stanfordu do důchodu, získal Yalom status emeritního profesora.

Svou literární kariéru zahájil Yalom v roce 1970 vydáním knihy Theory and Practice of Group Psychotherapy (Teorie a praxe skupinové psychoterapie). Od jejího vydání se používá jako učebnice po celém světě. Od té doby Yalom vydal mnoho dalších knih, včetně učebnic, literatury faktu a beletrie. Yalomův bestseller z roku 1989, Love’s Executioner and Other Tales of Psychotherapy (Kat lásky a jiné příběhy z psychoterapie), poskytl méně klinický a více lidský pohled na deset kazuistik. V roce 1992 vydal Yalom svůj první román When Nietzsche Wept: A Novel of Obsession (do češtiny přeložen jako Když Nietzsche plakal), který získal zlatou medaili Commonwealthu. Mnoho Yalomových beletristických knih obsahuje témata z filozofie a existenciální psychologie.

V roce 1976 byla Yalomovi udělena Cena nadačního fondu a v roce 2001 Cena Oskara Pfistera udělovaná Americkou psychiatrickou asociací. Jeho manželka Marilyn Yalomová je univerzitní profesorkou s doktorátem z literatury.

Přínos pro psychologii

Yalom byl průkopníkem v oblasti existenciální psychoterapie. Existenciální psychoterapie zdůrazňuje, že duševní problémy jsou často způsobeny bojem s existencí. Mezi častá témata patří strach ze smrti, snaha o svobodu a touha vyhnout se izolaci. Existenciální psychoterapie uznává čtyři základní lidské problémy, s nimiž se potýkají všichni lidé: izolaci, nesmyslnost, smrtelnost a svobodu. Yalom svým dílem pomohl vysvětlit existencialismus a ukázat jeho význam v psychoterapii.

Kromě toho Yalomovo studium a praxe ve skupinové terapii ho vedly k identifikaci jedenácti specifických faktorů, které vedou k významným změnám a posunům u členů skupiny. Ačkoli byl Yalom zpočátku skeptik, stal se dlouholetým zastáncem skupinové terapie; věřil, že skupinová terapie vytváří specifickou dynamiku, která zvyšuje uzdravení a zároveň je výzvou pro terapeuta. Skupinoví terapeuti jsou zodpovědní za podporu kultury soudržnosti, podpory a integrace. Interakce mezi členy skupiny je motorem změny a úlohou terapeuta je tuto zkušenost usnadnit.

Yalomových jedenáct terapeutických faktorů, které ovlivňují změnu a uzdravení ve skupinové terapii:

• Vštěpování naděje vytváří pocit optimismu.

• Univerzálnost pomáhá členům skupiny uvědomit si, že nejsou se svými podněty, problémy a dalšími záležitostmi sami.

• Předávání informací pomáhá vzdělávat a posilovat lidi znalostmi týkajícími se jejich konkrétní psychické situace.

• Altruismus umožňuje klientům získat pocit hodnoty a významu tím, že pomáhají ostatním členům skupiny.

• Korektivní rekapitulace umožňuje řešit rodinné události a události z dětství v bezpečí rodinné skupiny.

• Socializační techniky podporují sociální rozvoj, toleranci, empatii a další mezilidské dovednosti.

• Prostřednictvím imitačního chování se členové skupiny učí přebírat strategie zvládání a perspektivy ostatních členů skupiny.

• Interpersonální učení učí klienty rozvíjet podpůrné mezilidské vztahy.

• Soudržnost skupiny dává členům pocit přijetí, sounáležitosti, hodnoty a bezpečí.

• Katarze uvolňuje potlačené emoce a podporuje uzdravení tím, že členům skupiny sděluje informace.

• Existenciální faktory zahrnují učení, jak prostě existovat jako součást něčeho většího, než je člověk sám. Tento faktor přivádí klienta k vědomí, že život bude pokračovat dál, s bolestí, smrtí, smutkem, lítostí i radostí. Existenciálním životem se klienti učí, jak tyto podmínky přijmout, aniž by před nimi utíkali. Místo toho se učí, jak s nimi a skrze ně žít.