Jak poznat nízkou sebedůvěru?

Sebeúcta představuje vnitřní měřítko, podle kterého jednotlivec důvěřuje svým vlastním hodnotám a určuje svoji cenu. Spíše než o něco, co je anebo není se jedná o spojité spektrum, kdy na jedné straně existuje velmi nízká sebedůvěra a na druhé straně vysoká a občas až přehnaná sebedůvěra, člověk si můžeme také věřit v určitých oblastech života a mít problémy se sebedůvěrou v jiných. Lidé s vysokou sebedůvěrou se obvykle cítí dobře, jsou hrdí na své úspěchy. Lidé s nízkou sebedůvěrou naopak zažívají pocity viny, stydí se a pochybují o osobě, přičemž tráví mnoho času vlastní sebekritikou. Nízká sebedůvěra může být považována za symptom některých úzkostných a depresivních onemocnění. Ačkoliv samostatný nedostatek sebeúcty a sebedůvěry není považován za psychické onemocnění (a ani ve výjimečných situacích proto není hrazen z veřejného zdravotního pojištění), může se jednat pro dobrý důvod pro návštěvu psychoterapeuta.

Sebedůvěra má zdroj v přesvědčení o vlastní osobě. To znamená, že lidé s nízkou sebedůvěrou mají často nízké přesvědčení o sobě a považují se za méněcenné při srovnání s ostatními. Podle psychologických výzkumů se nízká sebedůvěra projevuje ve třech podobách: syndrom impostera, rebelie a bezmocnost.

Syndrom impostera

U syndromu impostera jedinec využívá dosažené mety k získání falešného sebevědomí a k zamaskování nejistoty. Ačkoliv se pohybuje v prostředí, kde splňuje veškeré formální požadavky na svou osobu, má obavu, že selže a odhalí svoje pravé “špatné já”. Takoví lidé často tíhnou k perfekcionismu anebo prokrastinaci ve snaze se vyrovnat se související úzkostí.

Rebelie

Při rebelii člověk předstírá, že ho nezajímají ostatní lidé. Pocity vlastní méněcennosti se projevují ve formě hněvu a obviňování jiných. Rebelie může také mít podobu vzdorování autoritám a porušování zákonů.

Bezmocnost

Při bezmoci člověk věří, že nemůže nic udělat. Používá sebelítosti a podceňování se k vyhnutí se reálnému světu. Často spoléhá na pomoc ostatních.

Sebeúcta

Stručné shrnutí

Nízká sebedůvěra se projevuje neustálým zpochybňováním vlastních schopností, přehnaným strachem z chyb a neschopností přijímat komplimenty či uznání. Často vede k podřizování se druhým, obtížím s odmítáním a tendenci srovnávat se s okolím na vlastní úkor. Vnitřní hlas bývá silně kritický a přisuzuje úspěchy pouze náhodě, zatímco neúspěchy považuje za důkaz osobního selhání.

O autorovi textu

Mgr. et Mgr. Jaroslav Král je psycholog a psychoterapeut působící v centru Prahy. Ve své praxi se opírá o přístup zaměřený na člověka (PCA) a zakládá si na bezpečném, partnerském a nehodnotícím prostředí, kde probíhá společné hledání cesty. Zastává názor, že každý člověk je tím nejlepším expertem na svůj vlastní život.

Více o mně a mé terapeutické praxi →

📚 Zdroje

American Psychological Association. Self-esteem. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/self-esteem
Wikipedia. Self-esteem. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Self-esteem

Cítíte, že je čas na změnu?

Ať už se potýkáte s tématy z tohoto článku, nebo hledáte bezpečný a nehodnotící prostor pro zklidnění, jsem tu pro vás. Udělejte první krok a zarezervujte si svůj termín.

Objednat se na psychoterapii

Osobní sezení v centru Prahy (Revoluční 8) nebo online.