Jak poznat problémy s psychikou?

Izolace

Izolace sama sebe se zdá být běžným a snadno rozpoznatelným příznakem deprese. Je tak běžná, že se podle ní ve většině filmů říká, že někdo trpí depresí. Málokdo však chápe, proč se lidé, kteří bojují s duševním zdravím, raději izolují.

Pro lidi s depresí nebo podobnými duševními poruchami mohou být sociální interakce z různých důvodů vyčerpávající. Jednou z nejvíce zatěžujících otázek je, zeptat se někoho, jak se mu daří. Zeptat se někoho, jak se mu daří, není samo o sobě zločinem a někdy chcete, aby to někdo vzal v úvahu. Je toho však tolik, co můžete prozradit, aniž byste působili jako duševně nemocný.

Bez ohledu na to, jak se zdá, že společnost přijímá nebo je citlivá vůči lidem s duševním onemocněním, vždy budou existovat lidé s předsudky nebo zaujatostí vůči duševnímu zdraví. Po mnoho let mělo v našem kolektivním povědomí mít nebo bojovat se svým duševním zdravím negativní konotaci. Proto bude vždy existovat stigma. Někdy si toto stigma způsobují sami. Strach z toho, co si ostatní pomyslí nebo řeknou v závislosti na tom, jak reagujete, vám tak může bránit v mnoha věcech a vést k rozvoji úzkosti.

Ze strachu ze stigmatizace nebo hanby se mnozí rozhodnou pro sebeizolaci jako způsob ochrany.

Důkazy naznačují, že se zhoršujícím se duševním zdravím je pravděpodobnější, že budete vnímat nejednoznačné interakce negativně a méně pravděpodobné, že budete vnímat signály přijetí a sounáležitosti v sociálních interakcích. Navíc si můžete negativní výsledky přičítat sami sobě a myslet si, že jste zodpovědní za to, jak vás ostatní vnímají.

Zda tyto posuny ve vnímání způsobuje pokles duševního stavu nebo společenské předsudky, si vědci nemohou být jisti. Je to však dostatečný důvod, který vysvětluje, proč se při depresi můžete uchýlit do sebeizolace.

Sociální dysfunkce

Když jste v depresi nebo se snažíte vyrovnat se svým duševním zdravím, může být těžké být ve společnosti z výše uvedeného důvodu. Mohou k tomu však přispívat i další faktory.

Podle řady psychologických studií je u lidí s depresí méně pravděpodobné, že budou v sociálních interakcích vnímat pozitivní sociální signály přijetí, protože dochází k podvědomému upřednostňování smutných tváří, přídavných jmen a emocí. Možná je to obdoba poslechu smutnou hudbu, když se cítíte na dně – vzniká zvláštní pocit empatie, když víte, že nejste ve svém smutku sami.

V důsledku toho tyto studie konstatovaly, že mnoho lidí v depresi selhává ve snaze uspokojit svou potřebu sounáležitosti. Často tak mají méně intimních vztahů a zažívají více společenského odmítání. Lidé jsou od přírody společenskými tvory. Pokud však nikdy nezažijete blízký vztah nebo nemáte v rámci těchto vztahů uspokojeny své emocionální potřeby, budete takové vztahy jen těžko hledat a vytvářet.

Otupělá reaktivita

Další známkou toho, že vy nebo někdo, o koho pečujete, může mít problémy s duševním zdravím, je, že se u něj projevuje otupená reaktivita. Tuto myšlenku potvrzují psychologické studie z let 1991 a 2001. Zjistily, že lidé v depresi vykazují otupené reakce na negativní i pozitivní podněty. Studie z roku 2006 však ukázala, že lidé s depresí vykazovali větší reaktivitu na pozitivní podněty, konkrétně pokud odměna sloužila k nastartování pozitivních událostí.

Život nám však málokdy předkládá pozitivní události hned po sobě. Často je tomu právě naopak. Studie prováděné v laboratořích proto neposkytují dynamické výměny a situační požadavky, které se mohou odehrávat v sociálním kontextu. Vysvětlují však, proč je těžké se během depresivní epizody rozveselit.

V sociálním prostředí vykazovali depresivní lidé větší reaktivitu na oba druhy podnětů. Příznaky týkající se intimity, radosti a každodenní stability pohody však zůstávaly nízké.

Těchto studií se zúčastnili pacienti, u nichž se projevila depresivní porucha. U pacientů s klinickou depresí může docházet k menší reaktivitě na negativní podněty jako k sebezáchovné strategii.

Je tedy důležité hledat to, co vás činí šťastnými, praktikovat péči o sebe a promluvit si s psychoterapeutem, který vám pomůže orientovat se v sociálních situacích a naučit se, jak komunikovat své emocionální potřeby ve vztahu.

Zvýšená citlivost

Vedle zvýšené citlivosti na sociální signály se u osob, které se potýkají s depresí nebo jinými duševními poruchami, projevuje zvýšená citlivost i v jiných ohledech. Zejména pokud jde o empatii. V práci publikované v roce 2007 se uvádí, že pacienti s depresí mají zvýšený smysl pro empatii vůči druhým. Proto je u depresivních pacientů pravděpodobné, že budou uplatňovat sebeobviňování. Osoby trpící depresí nebo podobnými duševními poruchami mají zkreslené pojetí kauzality.

Zvýšený smysl pro empatii však může přesahovat rámec toho, zda je pojetí kauzality dané osoby odlišné, či nikoliv. Určitou roli může hrát neuroarchitektura člověka. Někteří psychologové považují za zodpovědný za empatické reakce limbický systém. Vzhledem k tomu, že limbický systém je ovlivněn, když se potýkáte s duševním zdravím, váš smysl pro empatii se liší.

Nedostatek sounáležitosti

Další známkou toho, že můžete mít potíže s duševním zdravím, je nedostatek sounáležitosti. Na rozdíl od předchozích příznaků se tento příznak projevuje vnitřně. Můžete se vymykat z řady a omezovat svou socializaci nebo dělat věci, které brání tomu, aby vás ostatní vyloučili. Po celou dobu se však můžete cítit od ostatních odpojeni.

K nedostatku spojení přispívají různé faktory, ale mnohé z nich souvisejí s tím, jak reagujete na sociální signály. Jak bylo uvedeno výše, ti, kteří bojují s duševním zdravím, vykazují větší citlivost vůči negativním a pozitivním podnětům. Pokud vnímáte především negativní podněty, budete s větší pravděpodobností vytvářet nebo udržovat povrchní vztahy.

Bohužel tento nedostatek sounáležitosti, ať už podvědomý, nebo záměrný, nakonec naruší sociální vazby, které jste se snažili udržet, protože nedostatek spojení ovlivňuje způsob, jakým komunikujete s ostatními.

I když se kvůli depresi a duševním poruchám můžete cítit izolovaní a osamocení, obraťte se na ostatní s žádostí o pomoc. Vím, že můžete mít dny, kdy se vám nebude chtít, ale snažte se oslovit ostatní, až se budete cítit lépe. Společenský život má překvapivé přínosy pro vaše zdraví.

Vždy se obraťte o pomoc na terapeuta. Doufám, že vám tento článek poskytl určité znalosti a jazyk, které vám pomohou lépe porozumět vašemu stavu.