Vaše duševní pohoda je základním kamenem vašeho celkového zdraví. Většinou si poměrně snadno všimnete, když vás zničehonic trápí nespavost nebo ztratíte chuť k jídlu. Existují však mnohem plíživější signály, že s vaší psychikou není něco v pořádku. Tím vůbec nejvýraznějším je změna v tom, jak komunikujete se svým okolím. Často máme tendenci přehlížet, jak moc naše vnitřní trápení ovlivňuje naše nejbližší. Pojďme se podívat na ten nejčastější a zároveň nejbolestivější projev duševních potíží – na dobrovolnou izolaci.
Sociální stažení při depresi není projevem nezájmu, ale důsledkem paralyzujícího vyčerpání, studu a pocitu, že je člověk pro ostatní břemenem. Deprese zkresluje myšlení a přesvědčuje o vlastní bezcennosti, což prohlubuje osamělost. Empatická, netlačící přítomnost okolí a odborná pomoc jsou zásadním krokem k prolomení této izolace.
Izolace a stahování se do sebe patří k nejběžnějším příznakům deprese. Málokdo ale skutečně chápe, proč se lidé bojující se svým duševním zdravím tak rádi zavírají před světem. Pro člověka s bolavou duší se totiž i běžná mezilidská výměna stává obrovskou zátěží. I prostá otázka „Jak se máš?“ dokáže nečekaně vyvolat záchvat úzkosti. Člověk trpící vnitřní bolestí neustále zvažuje, kolik pravdy může vlastně prozradit, aby na své okolí nepůsobil nepatřičně nebo jako otravná přítěž.
Za tímto chováním se skrývá především hluboký strach z odsouzení. Společnost sice o duševním onemocnění mluví stále otevřeněji, ale předsudky zkrátka nezmizely. Strach z toho, co si o vás pomyslí ostatní, vás nutí nasazovat si falešnou masku. A to stojí neuvěřitelné množství energie. Ze strachu z hanby a nepochopení se tak mnozí raději rozhodnou pro naprostou sebeizolaci. Stává se pro ně jakýmsi ochranným štítem před světem, který jim nerozumí.
S klesajícím duševním zdravím navíc dochází k narušení toho, jak vnímáme své okolí. Výzkumy dokazují, že lidé s depresí mají tendenci vysvětlovat si zcela neutrální situace negativně. Místo signálů přijetí a sounáležitosti vidí na každém kroku odmítnutí. Často si navíc veškeré domnělé nezdary berou osobně a obviňují sami sebe z toho, jak na ně ostatní reagují. Tento zkreslený pohled na realitu pak logicky vede k pevnému přesvědčení, že nejlepší bude, když se všem lidem zkrátka a dobře vyhnou.
Dalším důvodem, proč lidé v depresi selhávají v navazování vztahů, je vnitřní emoční otupělost. Člověk bojující s psychickými problémy nedokáže přirozeně reagovat na pozitivní podněty. Je pro něj nesmírně těžké sdílet s ostatními radost, smích nebo nadšení. Cítí se uvnitř prázdný a odpojený. Tento propastný nedostatek vnitřního propojení s ostatními lidmi nakonec narušuje i ty nejpevnější sociální vazby, které se dotyčný doposud snažil ze všech sil udržet.
Lidé jsou ovšem od přírody společenští tvorové a k plnohodnotnému životu potřebují blízkost druhých. Pokud se dlouhodobě cítíte izolovaní, osamocení nebo máte pocit, že nikam nepatříte, je načase to změnit. Nečekejte, až se situace zlepší sama. Obraťte se na své blízké, i když se vám do toho zrovna dvakrát nechce. Zkuste najít odvahu a promluvit si s odborníkem. Terapeut vám pomůže zorientovat se ve vašich pocitech, naučí vás komunikovat vaše emoční potřeby a ukáže vám, jak znovu najít cestu k lidem i k sobě samotným.
📚 Zdroje
WHO. Depression. Dostupné z: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/depression
NIMH. Depression. Dostupné z: https://www.nimh.nih.gov/health/topics/depression
Cítíte, že je čas na změnu?
Ať už se potýkáte s tématy z tohoto článku, nebo hledáte bezpečný a nehodnotící prostor pro zklidnění, jsem tu pro vás. Udělejte první krok a zarezervujte si svůj termín.
Objednat se na psychoterapiiOsobní sezení v centru Prahy (Revoluční 8) nebo online.