Jaké existují druhy psychoterapie?

Publikoval Mgr. Jaroslav Král v

Jaké existují druhy psychoterapie?

Metody moderní psychoterapie vycházejí z teoretických rámců jednotlivých směrů. Existuje jich celá řada a každá z nich se používá na odlišný typ problémů. Následující rozdělení vám může poskytnout základní vhled do problematiky.

Základní rozdělení

Psychoterapeutické techniky vycházejí z teoretických rámců prakticky tří základních proudů, a to:

Psychoterapii dále můžeme rozlišit na:

Jednotlivých technik existuje řada a pro adekvátní efekt může být taktéž nutné je u pacienta kombinovat

Racionální psychoterapie

Racionální psychoterapie využívá působení racionálních myšlenkových postupů. Tento typ terapie má formu rozhovoru s pacientem, kterému jsou předkládána fakta a logické argumenty tak, aby pro pacienta byly logické.

Psychoterapie objasňuje příčiny a působí na pacientův rozum, soudnost a kritičnost. Součástí jsou také metody, které pacientovi umožní pochopení, přijetí a zapamatování informací a snazší přijetí výkladu terapeuta. Připojena může být též persuáze (přesvědčování) a terapeut může cíleně usilovat o změnu pacientova postoje.

Kromě psychoterapie nachází též využití v klasické medicíně. Chybou je ovšem časté přeceňování této metody. Veškerou činnost jistě není možno redukovat na myšlenkové procesy.

Sugestivní psychoterapie

Cílem tohoto typu terapie je působit na pacientovu emotivitu a sugestibilitu. To může být aplikováno různým způsobem, někteří pacienti například lépe reagují na autoritativní přístup.

Označit bychom tak tuto terapeutickou techniku mohli za v podstatě opak racionální psychoterapie, neboť právě racionální složku vynechává. Terapie však je účinná tehdy, pokud je klient dostatečně sugestibilní.

Hypnóza

Hypnóza patří k tradičním technikám využívaným v psychoterapii. Pojmem hypnóza označujeme stav změněného vědomí, který je doprovázen jiným způsobem vnímání a prožívání.

Technika, která používá hypnózu k řešení pacientových obtíží, se nazývá hypnoterapie. Cílem terapie je změnit vzorce pacientova chování nebo posílit motivaci. Používá se několik typů hypnoterapie – kognitivní hypnoterapie, hypnoanalýza a další.

Psychoterapie empatickým rozhovorem

Tento typ terapie je založen na schopnosti empatického vcítění terapeuta do pacientova prožívání. Ten znovu používá svou situaci, již ale v atmosféře bezpečí a s podporou terapeuta. V rámci abreaktivní psychoterapie navíc dochází k „odblokování“ potlačených prožitků.

Výsledkem tak je, že pacient se orientuje ve svém jednání a pocitech, prakticky díky této technice dobře porozumí sám sobě a díky tomu se může lépe rozhodovat v různorodých životních situacích.

Relaxační a imaginační psychoterapie

Primárním cílem této terapie je psychické i fyzické uvolnění. Současně však dochází ke zlepšení sebeuvědomění a sebeovládání.

Jednotlivé metody, které se v této sféře uplatňují, využívají řízené představy, ale i svalovou relaxaci, a koncentraci. Aktivní imaginace pomáhá pacientovi najít řešení různých psychických i tělesných problémů a podporuje rozvoj kreativity a fantazie.

Nácviková psychoterapie

Nácviková psychoterapie je založena na učení nových úkolů s tím, že se stále zvyšuje náročnost této činnosti.

Nutnou součástí je tedy proces učení, trénink a opakování. Praktickým důsledkem je to, že se pacient učí zvládat obtížnou situaci stále lépe. Používá se kupříkladu u pacientů trpících fóbií. Pozitivním typem nácviku je i nácvik asertivity.

Psychoanalýza

Psychoanalýza pracuje s volnými asociacemi. Pro své pacienty ji vyvinul slavný psycholog Sigmund Freud. Tato technika se zaměřuje na hlubší ovlivnění osobnosti, nejde jí o pouhou redukci symptomů.

Z teoretických a praktických poznatků pak vyvěrá psychoanalytická psychoterapie. Nejdůležitější je především pro úspěšnou terapii to, aby klient a terapeut mezi mezi s sebou pouze jednostranný vztah. Klient ke svému terapeutovi žádný vztah mít nesmí.

Skupinová terapie

Skupinovou terapii je vhodné využít v rodině nebo v případě skupiny lidí, kterou pojí společný problém. Pacienti tvoří psychodynamickou skupinu, kterou může léčit terapeut nebo dokonce několik terapeutů. V rámci skupiny dochází k vytvoření důvěrného prostředí vhodného pro sdílení.

Tento typ terapie si klade za cíl zmírnit nebo odstranit problémy a poruchy, jimž pacient trpí. Může mít doplňující charakter vůči individuální terapii.