Jean Piaget (1896-1980)

Profesní život

Jean William Fritz Piaget se narodil v roce 1896 v Neuchatalu ve Švýcarsku. Vystudoval zoologii na univerzitě v Neuchatelu a v roce 1918 získal doktorát. Dále krátce studoval psychologii v Curychu a dva roky strávil na pařížské Sorbonně studiem filozofie vědy, logiky a psychologie. Během pobytu v Paříži Piaget spolupracoval s Theodorem Simonem a Alfredem Binetem a vyhodnocoval odpovědi na test inteligence, který Binet a Simon vyvinuli pro děti. Piaget si uvědomil, že některé chyby se u dětí stejného věku shodují, a začal uvažovat o možnosti, že mladší děti mají jiné kognitivní procesy než starší děti nebo dospělí.

V roce 1921 byl přijat jako ředitel výzkumu v Institutu Jeana Jacquese Rousseaua v Ženevě. Nakonec se stal jedním z ředitelů tohoto institutu. V roce 1925 se Piaget stal profesorem filozofie na univerzitě v Neuchatelu, v roce 1929 profesorem dějin vědeckého myšlení a v roce 1940 profesorem experimentální psychologie na univerzitě v Ženevě. V letech 1952-1963 vyučoval Piaget dětskou psychologii na Sorbonně. V letech 1955-1980 také vedl ženevské Centre International de l’Épistémologie Génétique.

Piaget se oženil s Valentine Chatenayovou. Manželé měli tři děti, z nichž každé Piaget využíval ke svým experimentům. Zemřel v roce 1980.

Přínos pro psychologii

Piagetovy studie kognitivního vývoje dětí vedly k několika různým teoriím. Piaget zkoumal a hodnotil chování svých vlastních dětí, pozoroval jejich chování v kojeneckém věku a sledoval a hodnotil fyzické pohyby a činnosti, které používaly k uspokojování svých potřeb, když rostly. Piaget také zjistil, že mladší děti intuitivně odpovídaly na řadu otázek, které vytvořil, a že s přibývajícím věkem se u nich vyvíjely sociálně přijatelnější odpovědi.

Piaget se domníval, že děti procházejí určitými vývojovými fázemi, během nichž si osvojují předvídatelné dovednosti a chování:

• Senzomotorické stadium: od 0 do 2 let dítě komunikuje se svým světem prostřednictvím pohybu a zkoumá své okolí pěti smysly.

• Předoperační stadium: od 2 do 7 let vstupuje dítě do stadia fantazie neboli magického myšlení. V tomto období se děti učí symboly v jazyce, kdy převládá egocentrismus a osvojují si motorické dovednosti.

• Konkrétní operační stadium: od 7 do 11 let se děti učí používat logické myšlení a provádět konkrétní myšlenkové operace s využitím pomůcek. Děti si začínají osvojovat abstraktní myšlení, ale plně schopné abstraktního myšlení budou až v posledním stadiu.

• Formální operační stadium: v období dospívání, přibližně od 11 let, je dítě schopno abstraktně myslet, používat rozum k řešení teoretických problémů a uvažovat o hypotetických scénářích. V tomto období dítě směřuje k sociocentrismu – zaměření na širší sociální svět, nikoliv pouze na sebe.

Piaget tvrdil, že děti si vytvářejí schémata neboli způsoby uspořádání znalostí, které jim pomáhají porozumět světu. Tato schémata slouží jako rámec, pomocí něhož jsou informace organizovány. Rozlišil tři typy schémat:

• Schémata chování jsou vzorce chování, které dětem umožňují porozumět svým zkušenostem a reagovat na ně.

• Operační schémata jsou rámce kladené na myšlení.

• Symbolická schémata jsou mentální symboly, jako jsou písmena, obrázky nebo slovní zkratky.

Piagetovy vlivy lze v dětské psychologii pozorovat po celém světě. Společnost Jeana Piageta podporuje jeho teorie a je celosvětovou organizací, která každoročně pořádá hojně navštěvované konference. Piagetovy teorie nadále ovlivňují vzdělávání, psychologii, evoluci, filozofii, morálku, a dokonce i umělou inteligenci, neboť jeho teorie byly použity při vývoji mnoha operačních systémů a rozhraní počítačů naší moderní společnosti.