Kognitivně behaviorální terapie (KBT)

Jak funguje kognitivně behaviorální terapie

Kognitivně behaviorální terapie vychází z přesvědčení, že to, jak člověk vnímá události, určuje, jak bude jednat. Nejsou to události samotné, které určují jednání nebo pocity člověka. Například člověk trpící úzkostí se může domnívat, že „dnes všechno dopadne špatně“. Tyto negativní myšlenky mohou ovlivnit jejich zaměření. Mohou pak vnímat pouze negativní věci, které se stanou. Mezitím mohou blokovat nebo se vyhýbat myšlenkám či činům, které by mohly negativní systém přesvědčení vyvrátit. Když se pak zdá, že se během dne nic nedaří, může se dotyčný cítit ještě úzkostněji než předtím. Negativní systém přesvědčení může ještě zesílit. Hrozí, že se člověk ocitne v pasti začarovaného, nepřetržitého kruhu úzkosti.

Kognitivně-behaviorální terapeuti věří, že své myšlenky můžeme upravit. Domnívají se, že to přímo ovlivňuje naše emoce a chování. Proces úpravy se nazývá kognitivní restrukturalizace. Aaron T. Beck je psychiatr všeobecně považovaný za otce kognitivní terapie. Domníval se, že vzorec myšlení člověka se může ustálit již v dětství. Zjistil, že určité kognitivní chyby mohou vést k depresogenním nebo dysfunkčním předpokladům.

Mezi běžné kognitivní chyby a s nimi spojené dysfunkční předpoklady patří např:

• Sebereference: „Lidé na mě vždycky pozorují, zejména když selhávám.“

• Selektivní abstrakce: „Záleží pouze na mých neúspěších. Měří se podle mých neúspěchů.“

• Přílišné zobecňování: „Pokud něco platí v jednom prostředí, platí to v každém prostředí.“

• Přílišná zodpovědnost: „Jsem zodpovědný za každý neúspěch a každou špatnou věc, která se stane.“

• Dichotomické myšlení: Dichotomické myšlení: Vidění světa v extrémech, černé nebo bílé, bez něčeho mezi tím.

Kognitivně-behaviorální proces vychází z modelu učení. Lidem v terapii pomáhá odnaučit se negativní reakce a naučit se nové. Jedná se o pozitivní reakce na náročné situace. KBT pomáhá rozložit ohromující problémy na malé, zvládnutelné části. Terapeuti pomáhají lidem stanovit a dosáhnout krátkodobých cílů. Terapeut pak postupně upravuje způsob, jakým osoba v léčbě myslí, cítí a reaguje v náročných situacích. Změna postojů a chování může lidem pomoci naučit se řešit konkrétní problémy produktivním způsobem.

Techniky KBT

Kognitivně-behaviorální terapie zahrnuje více než jen sezení a mluvení o tom, co vás napadá. Tento strukturovaný přístup udržuje terapeuta i léčenou osobu soustředěné na cíle každého sezení. Tím je zajištěno, že čas strávený v terapii je produktivní. Osoba v terapii má prospěch ze spolupráce. Může se svěřit s osobními problémy bez obav z odsouzení. Terapeut jim pomáhá porozumět daným problémům. Neříká však osobě v terapii, jaká rozhodnutí má učinit.

Techniky KBT zahrnují mnoho různých terapeutických nástrojů. Tyto nástroje pomáhají lidem v terapii vyhodnocovat jejich emoční vzorce a stavy. Terapeuti KBT mohou používat běžné techniky, jako např:

• Deník

• Zpochybňování přesvědčení

• Všímavost (mindfulness)

• Relaxace

• Sociální, fyzická a myšlenková cvičení (ta mohou někomu pomoci uvědomit si své emoční vzorce a vzorce chování)

Domácí úkoly plní osoba v léčbě. Mohou zahrnovat praktická cvičení, četbu nebo písemné úkoly. To pomáhá posílit terapii. Domácí úkoly se plní mimo plánovaný čas terapie. Domácí úkoly jsou klíčovým aspektem mnoha plánů léčby KBT. Je výzvou pro osobu, aby pokračovala v samostatné práci, a to i po ukončení terapie.

Většina lidí, kteří absolvují kognitivně-behaviorální terapii, ji absolvuje v průměru po dobu 16 sezení. Každé z nich trvá přibližně hodinu. Lidé v léčbě se učí novým dovednostem zvládání svých problémů. Rozvíjejí si pozitivnější přesvědčení a chování. Někteří dokonce řeší dlouhodobé životní problémy.

Duševní stavy léčené pomocí KBT

Některé faktory zvyšují pravděpodobnost, že lidé budou mít z KBT prospěch. Pro lidi s jasně definovanými problémy v oblasti chování a emocí může být KBT užitečná. Z kognitivně-behaviorální terapie mohou mít prospěch také lidé se specifickými problémy, které ovlivňují kvalitu jejich života. Za těchto podmínek terapeut i léčená osoba vědí, na jaký problém se zaměřit. Díky tomu je přístup KBT zaměřený na řešení problémů a dosažení cílů vhodný. KBT se používá k účinné léčbě mnoha stavů, včetně:

• Deprese

• Úzkosti

• Problémů s náladou

• Postraumatického stresu

• Obsese a nutkání

• Chronického únavového syndromu

• Závislost na návykových látkách

• Fobií

• Poruch příjmu potravy

• Přetrvávající bolesti

• Problémů se spánekm

• Sexuálních problémů

• Problémů se zvládáním hněvu

KBT se používá k léčbě mnoha problémů s duševním zdravím. Stejně jako u jiných typů psychoterapie však platí, že největšího přínosu dosáhnete, pokud se procesu plně oddáte.

Historie kognitivně-behaviorální terapie

Doktor Albert Ellis poprvé představil svůj racionální přístup k terapii na sjezdu Americké psychologické asociace v roce 1957. Předtím se učil a praktikoval různé formy psychoanalytické léčby. Ellis však začal být nespokojený s nedostatečnou účinností a efektivitou klasické psychoanalýzy. Ellis souhlasil s Freudem, že iracionální síly mohou mít významný vliv na myšlení a chování. Dospěl však k názoru, že tyto síly nejsou způsobeny nevědomými konflikty v raném dětství. Ellis viděl v terapii příliš mnoho lidí, kteří rozuměli svým zážitkům z dětství a nevědomým procesům. Přesto zůstávali v neklidném stavu. S tímto vědomím se Ellis rozhodl zpochybnit systém přesvědčení lidí se zdánlivě iracionálními myšlenkami. Podporoval lidi v terapii, aby proti těmto přesvědčením aktivně pracovali.

Přibližně ve stejné době rozvíjel Aaron Beck svůj vlastní přístup k terapii. Stejně jako Ellis byl i Beck studentem psychoanalytického přístupu. Důkazy z jeho práce o snech a ideovém materiálu však Becka od psychoanalýzy odvedly. Formuloval kognitivní teorii. Beck zjistil, že může lidi v psychoterapii naučit analyzovat a testovat jejich maladaptivní kognice. Dozvěděl se, že tak může zlepšit jejich postoje a emoce. Kognitivní terapie si získala celosvětovou pozornost. Podnítila rozsáhlé výzkumné úsilí. Tento přístup zahrnuje různé behaviorální prvky. Díky tomu je široce známá jako kognitivně-behaviorální terapie.

Kromě Ellise a Becka přispěli k rozvoji a celosvětovému uznání KBT i další lidé. Mezi tyto přispěvatele patří například Maxie Maultsby, Michael Mahoney, Donald Meichenbaum, David Burns, Marsha Linehanová a Arthur Freeman.

Kdo poskytuje kognitivně behaviorální terapii?

Kognitivně-behaviorální terapii používá stále více psychologů. Ta často tvoří většinu jejich pravidelných sezení. Jiní terapeuti zařazují techniky KBT do své praxe. Mohou ji používat vedle jiných přístupů.

Obavy a omezení kognitivně behaviorální terapie

KBT je poměrně rychlým řešením problémů s chováním a duševním zdravím. Lidé v terapii budou mít největší prospěch, když budou plně spolupracovat s léčebným programem. Lidé s určitými složitými potřebami v oblasti duševního zdraví nemusí mít z kognitivně-behaviorální terapie okamžitý prospěch. Může jít například o osoby s problémy, které pramení z těžkého traumatu anebo silné úzkosti. V některých případech je třeba řešit emoční problémy dříve, než je možné začít pracovat s kognitivními metodami.

Někteří lidé mají neurčité pocity neštěstí bez jasně definovaných příznaků. U nich může mít kognitivně-behaviorální terapie také omezený úspěch. Lidé s dlouhodobými zdravotními problémy, jako je bo chronický únavový syndrom, mohou využít KBT k lepšímu zvládání svého stavu (symtomatologická terapie).

KBT může lidem pomoci vytvořit pozitivnější vzorce myšlení a chování. Bez tradičnějšího přístupu k psychoterapii však nemusí získat hlubší vhled do psychologických a emocionálních příčin svého chování.