Komplexní posttraumatická stresová porucha nebo hraniční porucha osobnosti?

Co je hraniční porucha osobnosti?

Hraniční porucha osobnosti je porucha osobnosti typu Cluster-B, která se vyznačuje nestabilními náladami, vztahy a sebepojetím. V mnoha případech se tato porucha rozvíjí na základě traumatických událostí, obvykle v dětství, ale může se vyvinout i geneticky. Lidé s HPO mohou také zažívat:

• strach z opuštění a odmítnutí

• sebepoškozování a sebevražedné chování

• intenzivní a rychlé změny nálad

• impulzivita

• potíže s poznáním toho, kým jsou, a se změnou zájmů podle toho, s kým jsou.

Co je CPTSD?

Komplexní posttraumatická stresová porucha je typ posttraumatické stresové poruchy charakterizovaný opakovanými traumatickými událostmi, které se odehrávají v průběhu dlouhého časového období – zatímco u posttraumatické stresové poruchy se obvykle jedná o jednu událost nebo události, které se odehrají v relativně krátkém časovém úseku. Lidé s touto poruchou se mohou zažívat

• potíže s důvěrou k ostatním

• být ve stavu zvýšené pohotovosti

• potíže s regulací emocí

• vzpomínky na traumatické události, noční můry.

V čem jsou si podobné?

HPO a CPTSD se navzájem v mnohém překrývají. Obě mají sklon k obtížné regulaci emocí a mohou mít nestabilní vztahy. Vyznačují se také např:

• výkyvy nálad

• strach z opuštění

• disociace

• negativní vnímání sebe sama

V čem se liší?

Jedním z velkých překryvů mezi oběma poruchami je to, že lidé s některou z nich mají tendenci mít negativní vnímání sebe sama. Rozdíl však spočívá v tom, že u HPO se toto sebepojetí může během krátké doby dramaticky změnit. U CPTSD však sebepojetí zůstává stejné, ale je trvale negativní, zlomené nebo spojené s pocity bezcennosti. U HPO je možné, že lidé přejdou od pocitu zlomenosti nebo bezcennosti k přehnanému pocitu vlastní hodnoty.

Strach z opuštění je často přítomen u obou stavů, ale u obou se projevuje odlišně. U HPO může tento strach z opuštění vést až k horečné snaze se mu vyhnout. Lidé s touto poruchou mohou druhým vyhrožovat, bránit jim v odchodu nebo je vyřadit ze svého života. Lidé s CPTSD mohou více bojovat s důvěrou a vyhýbat se druhým.

U HPO je vysoký výskyt sebepoškozování a impulzivního chování, které se obvykle nevyskytuje ve stejné míře jako u CPTSD. HPO je mnohem více spojena se sebevražednými činy než je tomu u osob, které mají CPTSD. Zatímco u CPTSD může dojít k sebevraždě a sebepoškozování, osoby s HPO mohou být ve svém jednání impulzivnější.

Lidé s CPTSD se častěji vyhýbají vztahům a odstrkují lidi jako obranný mechanismus než lidé s HPO. Lidé s HPO mají vyšší tendenci bát se samoty, takže si najdou více příležitostí být s jinými lidmi. I když lidé s oběma poruchami mohou druhé odstrkovat, lidé s HPO tak mohou činit, aby se vyhnuli opuštění nebo odmítnutí, zatímco lidé s CPTSD tak mohou činit, protože se cítí ohroženi.

Ačkoli mají obě poruchy mnoho společného, vyžadují velmi odlišnou léčbu a mají různé příčiny a komplikace. Pokud máte pocit, že vám byla stanovena nesprávná diagnóza nebo že trpíte některou z těchto poruch, je nejlepší obrátit se na psychologa, který provádí psychodiagnostiku anebo na lékařské zařízení, které je schopné zajistit psychodiagnostiku a následnou psychiatrickou péči.