Proč se chováme slušně? Od strachu z trestu po skutečnou spravedlnost aneb Jak se vyvíjí náš morální kompas

Přistihli jste se někdy při uvažování nad tím, proč se vlastně v určitých situacích zachováte správně? Je to proto, že se bojíte pokuty nebo odsouzení okolí? Nebo vás vede hluboké vnitřní přesvědčení, že je to tak zkrátka spravedlivé? Naše každodenní rozhodnutí nejsou jen otázkou zvyku, ale odrážejí úroveň našeho morálního vývoje. Právě tímto fascinujícím tématem se celý život zabýval americký psycholog Lawrence Kohlberg. Jeho zjištění nám i dnes, v naší uspěchané a často nepřehledné době, nabízejí jedinečné zrcadlo. Pojďme se do něj společně podívat.

Na samém počátku našeho života fungujeme na takzvané předkonvenční úrovni. Jako malé děti se řídíme velmi jednoduchou logikou: motivem našeho chování je strach z trestu. Dítě neukradne hračku na pískovišti ne proto, že by chápalo koncept vlastnictví, ale jednoduše proto, že se bojí, že dostane na zadek. Postupně se k tomu přidává i jakýsi primitivní obchodní kalkul ve smyslu „něco za něco“. Jednáme tak, abychom naplnili vlastní zájmy, a uvědomujeme si, že ostatní to dělají zrovna tak. Přestože je toto stadium typické pro nejmenší, ruku na srdce – kolik dospělých se takto pragmaticky chová ve chvíli, kdy si myslí, že se nikdo nedívá?

Většina z nás se postupem času přesune do další fáze, kterou Kohlberg nazývá konvenční morálkou. Zde už nám silně záleží na tom, jak nás vnímá naše okolí. Chceme být za ty „hodné“, toužíme po přijetí a uznání od rodiny či přátel. Začínáme chápat, že laskavost a dodržování nepsaných pravidel mezilidských vztahů má obrovskou hodnotu. Později si k tomu přidáme i respekt k zákonům a společenskému řádu. Člověk v tomto stadiu věří, že pravidla a zákony jsou tu proto, aby nás chránily, a jejich porušování je zkrátka špatné. V této bezpečné a předvídatelné zóně mimochodem zůstává po celý život většina dospělé populace.

Existuje však ještě vyšší meta. Kohlberg ji definoval jako postkonvenční morálku. Lidé, kteří dospějí až sem, chápou, že zákony sice existují pro dobro společnosti, ale nemusejí být vždy nutně spravedlivé. Jsou ochotni hájit základní lidská práva a respektovat společenskou smlouvu. Na samém vrcholu pak stojí univerzální etické principy. Člověk na této úrovni se řídí hlubokým smyslem pro spravedlnost a férovost. Je dokonce ochoten riskovat a vzepřít se nespravedlivému nařízení, pokud je to v rozporu s jeho vnitřním svědomím. Představte si lidi, kteří za války s nasazením vlastního života schovávali pronásledované. Jednali přesně v duchu této nejvyšší lidské morálky.

Sám Kohlberg tvrdil, že na tento pomyslný vrchol dosáhne jen málokdo. Jeho teorii ovšem nechybí ani kritici. Významná psycholožka Carol Gilliganová mu například vyčetla, že jeho pohled je příliš chladný a zaměřený jen na strohou logickou spravedlnost. Upozornila na to, že zejména ženy při morálním rozhodování kladou mnohem větší důraz na empatii, péči o druhé a soucit. A není to nakonec právě tato lidskost a schopnost vcítění, kterou náš současný svět tolik potřebuje? Ať už se řídíme přísnou spravedlností, nebo hlubokou empatií, znalost těchto vývojových fází nám dává obrovskou svobodu. Můžeme se totiž vědomě rozhodnout, jakým člověkem chceme v krizových chvílích vlastně být.

Studený odchov místo mateřské lásky: Jak otec behaviorismu John Watson experimentoval s dětskou duší

📚 Zdroje

Wikipedia. Moral development. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Moral_development
NIMH. Anxiety Disorders. Dostupné z: https://www.nimh.nih.gov/health/topics/anxiety-disorders
Wikipedia. Anxiety. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Anxiety