Milovat někoho s depresí – co byste měli vědět?
Milovat někoho s depresí - co byste měli vědět?
Potýká se někdo, koho milujete, s depresí? Zatímco oni jsou ti, kteří s nemocí bojují, pro vás to musí být také těžké. Je to nemoc, která vás snadno zahalí do své temnoty, i když jste jen přihlížející. Může vás zachvátit pocit obav, strachu a zahlcení intenzitou emocí, které prožívá osoba, kterou milujete. Přirozeně mu chcete poskytnout veškerou svou podporu, ale možná vlastně nevíte jak… Jako byste prostě nemohli najít ta správná slova nebo udělat tu správnou věc.
Deprese je závažné a složité onemocnění, a přestože o něm většina lidí ví, stále je často podceňováno, nepochopeno a zjednodušováno. Kdybyste se o ní dozvěděli více, mohli byste podpořit svého blízkého, ale také pomoci sobě, abyste situaci zvládli lépe.
Zde jsou některé z věcí, které byste měli vědět.
Deprese není jako běžný smutek
Jak byste definovali slovo „deprese“? Pokud jste jako většina lidí, pravděpodobně byste řekli něco jako „intenzivní smutek“. A měli byste částečně pravdu – smutek je rozhodně příznakem deprese, ale být v depresi je ve skutečnosti mnohem víc než být smutný.
Smutek je emoce. Pocit smutku je způsob, jakým reagujete na situace, které vás rozruší. Každý se jednou za čas cítí na dně a je zcela normální, že je čas od času smutný, například když neuspějete u důležité zkoušky, ztratíte práci, pohádáte se s kamarádem. Po určitou dobu se můžete cítit smutní, ale nejlepší na smutku je – odezní. Možná vás někdo potěšil, možná jste našli řešení situace, možná vás prostě uzdravil čas.
Deprese však není emoce. Je to nemoc, která ovlivňuje vaši náladu, a nemůžete jen čekat, až odezní. Smutek, který depresi provází, je trvalý, nikoliv občasný. Někdy může mít člověk pocit, že ani nemá konkrétní důvod se tak cítit, ale přesto se tak cítí.
Dalším důvodem, kterým se liší od běžného smutku, je to, že člověku ztěžuje fungování v každodenním životě. Možná jste u svého blízkého zaznamenali některé z těchto příznaků. Skoro nejí, nebo se najednou přejídá? Neustále se v noci převalují, nebo spí celou noc, ale neprobudí se před polednem? Nebo mluví pomalu a pohybují se pomalu, jako by neměli žádnou energii?
To všechno jsou běžné příznaky, které se u lidí s depresí mohou vyskytovat. Mezi další příznaky mohou patřit potíže se soustředěním, pocity hluboké, neopodstatněné viny, únava, fyzické příznaky (např. bolesti hlavy nebo žaludku), přemýšlení a mluvení o smrti, problémy s váhou, podrážděnost nebo hněv a nedostatek péče o sebe (tělesná hygiena, uklizené oblečení, úklid kolem domu).
To vše ztěžuje každodenní život a ovlivňuje život člověka více, než by kdy mohl běžný smutek. V mysli vašich blízkých to může působit, jako by to nikdy nekončilo. Když se k němu chováte jako k běžnému smutku, může jim prožívání ztížit, protože mohou mít pocit, že to přehánějí nebo že jsou slabí, protože s tímto pocitem nedokážou bojovat. Když je požádáte, aby vám tento pocit popsali, a řeknete jim, že se budete snažit je pochopit, mohlo by jim to alespoň trochu ulevit.
Deprese není něco, co mohou ovlivnit
Stalo se vám někdy, že vás váš blízký a jeho soustavně špatná nálada prostě frustrovaly? Možná jste si mysleli (nebo jste jim to dokonce řekli), že by se z toho měli prostě vyspat! Možná jste si mysleli, že jsou příliš dramatičtí nebo přehnaně reagují, nebo jako by se dostatečně nesnažili a jen se neustále litovali.
Je normální, že si to někdy myslíte, když o depresi moc nevíte. Když se však dozvíte o příčinách této nemoci, můžete jí lépe porozumět a uvědomit si, že řešení příznaků není v silách člověka a proč se z ní nemůže jen tak „vymanit“.
Pravděpodobně jste již slyšeli o „hormonech štěstí“, vědecky známých jako serotonin, dopamin a oxytocin. Tyto malé chemické látky ve vašem mozku mají spoustu různých rolí, díky kterým se cítíte dobře: zpracování emocí, nálada, chuť k jídlu, sexuální touha a výkonnost, spánek a zpracování bolesti. Aby vaše nálada fungovala normálně, musí samozřejmě fungovat i tyto chemické látky. U lidí s depresí však často dochází k nerovnováze těchto chemických látek.
K této nerovnováze může dojít několika způsoby: mozek vytváří příliš mnoho nebo příliš málo těchto hormonů, není dostatek molekul, které tyto hormony vytvářejí, nebo se tyto hormony nemohou dostat do důležitých oblastí mozku.
Kromě chemických látek se vědci snažili najít oblasti mozku zodpovědné za depresi. Ta může být způsobena, pokud některé části mozku nejsou dostatečně prokrveny, pokud jsou tyto části poškozeny, pokud je zmenšen objem mozku nebo pokud jsou tyto struktury v mozku menší než obvykle.
Svou roli hrají také geny. Pokud má člověk v rodině někoho, například rodiče nebo sourozence, kdo trpí depresí, má dvakrát až třikrát vyšší riziko, že se u něj tato nemoc rozvine.
A také existují studie, které ukazují, že dokonce i mikroby ze střev mohou ovlivňovat způsob vašeho myšlení a způsobovat, že jste náchylní k depresivním náladám!
Takže: chemické látky v mozku, mozkové struktury, geny, dokonce i střevní mikroby… To nejsou věci, které se dají snadno ovládat. Váš blízký se snaží bojovat proti vlastnímu mozku a tělu, které způsobují, že se cítí tak, jak se cítí. Tento boj nesnášejí stejně jako vy, když je tak vidíte. To nejlepší, co můžete udělat, abyste jim pomohli vyhrát, je pochopit biologii, která se pod tímto bojem skrývá.
Deprese není jejich osobnost
Když si vzpomenete na dobu, kdy jste se se svým blízkým setkali poprvé, máte pocit, že to byl někdo úplně jiný, než jak se jeví nyní? Byli plní života a zájmů? Nebo bývali zábavní a kreativní?
Ale teď chtějí jen celý den ležet v posteli. Zdá se, že všechno, co se vám na nich líbilo, všechno, o čem jste si mysleli, že je dělá jedinečnými, zmizelo a jako by před vámi stál někdo nový, někdo, koho nemáte tak rádi. Možná si myslíte, že se změnili nebo že se jen přetvařovali, aby byli lepší než teď. Ale ve skutečnosti to není pravda.
Dalším častým příznakem deprese je něco, čemu se říká anhedonie. Anhedonie je definována jako neschopnost těšit se ze zážitků nebo činností, které by člověku za normálních okolností byly příjemné. Pokud se váš blízký potýká s depresí a zdá se, že ztratil veškerou radost, s největší pravděpodobností bojuje s tímto příznakem.
Může se to projevovat různými způsoby: možná dříve zbožňoval čtení jedné knihy za druhou, ale nyní se nedokáže přimět k přečtení jediné kapitoly. Možná je bavilo ráno běhat, ale teď se jim nechce ani vstávat před polednem, natož si jít zaběhat. Možná se dřív těšili na večerní zábavu, večírky a tanec, ale teď si vymýšlejí výmluvy, jen aby nemuseli jít.
Z pohledu člověka s depresí je tento příznak velmi reálný a láme srdce. Není dost těžké být neustále na dně a cítit se beznadějně, ale tento specifický příznak způsobuje, že člověk má pocit, že se někde po cestě smutku ztratil. Přáli by si, aby se mohli vrátit k věcem, které měli rádi, a aby je bavilo dělat nějakou činnost, jakoukoli činnost, ale ať se snaží sebevíc, nedokážou se pro ni nadchnout.
Co je však důležité si uvědomit – neznamená to, že jsou teď někým jiným. Možná mají depresi, ale není to to, kým jsou. Deprese je porucha nálady, a ne osobnostní rys. Někde pod rozhozenou chemií jsou stále zábavní, šťastní a milující stejně jako předtím, než onemocněli. A jakmile najdou sílu k uzdravení, najdou si opět cestu ke svému starému já.
Neúspěchy jsou součástí zotavování
Bylo období, kdy váš blízký prožíval opravdu dobré dny? Možná chodili na psychoterapii nebo začali užívat léky, případně se dokázali zvednout díky vlastnímu zotavení. Říkali jste si: „Konečně se vyléčili a už nemají deprese!“. Ale pak se po nějaké době začaly příznaky opět plíživě objevovat a najednou jste byli oba zase na začátku. Když se někomu, koho milujete, zdánlivě daří lépe a pak zase hůře, může to ve vás vyvolat pocit zmatku, ale také tak trochu strachu. Možná se obáváte, že se nikdy doopravdy neuzdraví, a nejste si jisti budoucností, která vás čeká, budete se někdy moci přestat starat o jeho deprese?
Pravdou je, že při zotavování z deprese jsou recidivy bohužel nejen možné, ale také pravděpodobné.
Možná si myslíte, že deprese je lineární nemoc, která má svůj začátek a konec. Podobně jako třeba neštovice. Dostanete nemoc, nějakou dobu jste nemocní, vyléčíte ji a už ji nikdy nedostanete. Deprese se však podobá spíše chřipce. U chřipky ji chytíte, když jste v blízkosti viru (který působí jako spouštěč chřipky), a i když se uzdravíte, můžete ji příští zimu dostat znovu, pokud náhodou chytnete virus znovu. Stejně jako chřipka má i deprese své spouštěče (jen je to mnohem složitější než pouhé chycení viru), a pokud se u vás spustí, můžete znovu propadnout depresi. Tomu se říká depresivní epizody.
Uveďme příklad. Představte si člověka, který je ve škole šikanován. Šikana je jedním ze spouštěčů jeho deprese. Po střední škole se rozhodne navštívit psychologa, který provede psychodiagnostiku a dojde k určení deprese jako příčiny problémů. Následně absolvuje terapie a po nějaké době se mu uleví a vstoupí do procesu zotavení. Po několika letech však přijde o práci a rozejde se s partnerem. Rozchod a ztráta zaměstnání působí jako nový spouštěč a deprese se vrátí. Tentokrát prožívají druhou depresivní epizodu, která je vážnější než předchozí stav a musí navštívit psychiatra, aby mu předepsal antidepresiva. To znamená, že tendence k depresi se mění ve onemocnění.
Nejméně 50 % těch, kteří se zotaví z první epizody deprese, bude během života trpět jednou nebo více dalšími epizodami a přibližně 80 % těch, kteří v minulosti prodělali dvě epizody, bude mít další recidivu. Bylo také prokázáno, že jedinci s anamnézou deprese budou mít v průměru pět až devět samostatných depresivních epizod během svého života.
Pokud se vám tyto informace zdají skličující, ve skutečnosti tomu tak být nemusí. I když se jedná o opakující se onemocnění, zotavení je stále možné a mechanismy zvládání, které se člověk naučí během psychoterapie, mohou být velkou pomocí, aby každou následující epizodu zvládl snáze. A také, pokud si myslíte, že váš blízký je nevyléčitelný nebo odsouzený k celoživotní depresi, zamyslete se nad tímto: Myslíte si, že je někdo nevyléčitelný, když každou zimní sezónu dostane chřipku? Pravděpodobně ne, takže až příště přijde zima, nedělejte si starosti.
Nemůžete vyléčit jejich deprese
Chápu, že chcete svému blízkému pomoci. Chcete, aby byli šťastní, a jejich štěstí je i vaším štěstím. Neradi vidíte, jak trpí, a tak se snažíte udělat cokoli, aby se cítili lépe. Možná jim nabízíte rady, nasloucháte jim, informujete se o depresi, snažíte se je motivovat, aby s vámi dělali různé aktivity… Možná jim všechny tyto věci v danou chvíli pomáhají a je od vás hezké, že se jim snažíte pomoci, ale myslíte si, že to z dlouhodobého hlediska funguje?
Je pravděpodobné, že ne. A není to proto, že byste jim nedokázali pomoci nebo že byste nebyli dost dobří na to, abyste jim pomohli. Občas je třeba pomoc odborníka, psychologa a nebo v případě naplnění všech znaků onemocnění dokonce lékaře se specializací v psychiatrii.
Psychoterapeuti se v práci s depresí zaměřují na změnu negativního myšlení, jež pramení z deprese. Lékař předepíše antidepresiva, nejčastěji inhibitory zpětného vstřebávání serotoninu. I když je kolem léků na duševní onemocnění stále přítomno společenské stigma, antidepresiva mohou být velmi užitečná v boji proti fyzickým příznakům, jako je nedostatek energie a snížená motivace. Mohou člověku dodat tolik potřebnou vzpruhu, aby mohl fyzicky věnovat svůj čas a úsilí tomu, aby se uzdravil. Léčba vyžaduje čas, není to snadná práce, ale vyhledání odborné pomoci je tou nejlepší volbou, kterou může člověk pro svou pohodu udělat.
Kvůli tomu všemu byste se nikdy neměli cítit provinile, že nejste schopni vyléčit depresi svého blízkého. Můžete jim být na jejich cestě nápomocni objetím, trpělivostí a slovy povzbuzení, ale od skutečné práce je tu jejich terapeut a samozřejmě oni sami.
A další věc, kterou můžete udělat, abyste jim pomohli, zatímco budou dostávat odbornou pomoc, je starat se o sebe. Vypořádat se s tím vším může být vyčerpávající. Dopřejte si čas, abyste se postarali o své vlastní potřeby, a dovolte si dát si pauzu, pokud cítíte, že to potřebujete. Zasloužíte si to stejně jako oni.
Bez ohledu na to, jak je to pro vás oba těžké, vždy pamatujte, že máte jeden druhého a že se máte rádi. I když je zotavení hrbolatá cesta, která vyžaduje čas a odhodlání, s vámi po boku ji zvládnou!
Nemusíte mít vždy ta správná slova, ale nikdy nemůžete udělat chybu slovy „Jsem tu pro tebe“. Tato slova následovaná silným, upřímným a láskyplným objetím mohou být jejich jedinou zářící hvězdou na temné obloze.
