Psychoterapie je nerozlučně spjata s postavou Sigmunda Freuda, který jako jeden z prvních začal uvažovat o systematické léčbě psychických problémů. Kromě toho, že existuje samostatně jako psychoterapeutický směr a jako hlavní součást hlubinné psychoterapie, ovlivnila i další obory lidského vědění, když u ní můžeme nalézt počátek neurovědného zkoumání, fenomenologie i sociálního konstruktivismu.
Sigmund Freud vymezil oblast nevědomí jako neoddělitelné součásti lidské psychiky a významné motivační síly lidského chování. Popsal neuvědomované procesy skrytě probíhající v nevědomí, předvědomí a podvědomí člověka, hlavní roli z tohoto hlediska přisuzoval pudům, především pak sexuálnímu pudu nazvaného jako libido.
Mimo topografický model psychiky stál u vymezení obranných mechanismů, které dále rozvíjela rovněž jeho dcera Anna Freudová. Objev obranných mechanismů představujících nevědomou ochranu před nezvládnutými afekty a pudovými přáními, zůstal v pozměněné podobě součástí dalších psychoterapeutických směrů a je ve svém jádru univerzálně akceptovaný.