Schizofrenie, schizoafektivní porucha a sociální izolace
Schizofrenie, schizoafektivní porucha a sociální izolace
O schizofrenii panuje řada mylných představ, zejména stereotypní představa, že lidé trpící schizofrenií jsou nebezpeční nebo že mohou páchat násilné trestné činy. Tento stereotyp je běžný pro většinu duševních onemocnení, ale obzvláště častý je, když se diskutuje o schizofrenii a schizoafektivních poruchách. Je však ironií, že lidé se schizofrenií jsou častěji oběťmi násilných trestných činů než jejich pachateli.
Co je schizofrenie?
Schizofrenie je klasifikována jako chronická duševní porucha či soubor syndromů s méně specifikovaným nebo nejasným původem. Je jasné, že schizofrenie vzniká v mozku, tolik bylo zjištěno, ale co přesně se děje, aby způsobila tento specifický soubor příznaků, není dosud jasné. Některé studie naznačují, že to může být částečně způsobeno nestabilními nebo méně výraznými spojeními mezi oblastmi šedé a bílé hmoty. Jiná studie například také naznačuje, že je možná něco jiného ve způsobu, jakým jsou v mozku zpracovávány neurotransmitery, jako je dopamin. V současném psychologickém výzkumu však neexistuje žádná všeobecná shoda ohledně diagnostických kritérií a patofyziologie schizofrenie.
Jaký je rozdíl mezi schizofrenií a schizoafektivní poruchou?
U lidí se schizoafektivní poruchou se častěji vyskytují relativně náhlé a dlouhodobé výkyvy nálad, zatímco u osob trpících schizofrenií bývají o něco kratší. U lidí se schizofrenií se však častěji vyskytují halucinace. Obě onemocnění se vyskytují ve spektru a mnohé příznaky se mohou překrývat a lišit u jednotlivých osob.
Jedním z příznaků, které jsou pro osoby se schizofrenním spektrem běžné, jsou potíže s prožíváním, vyjadřováním a jednáním v souladu s emocemi, zejména když jsou vystaveny stresu. To může zahrnovat nevyjadřování emocí obličejem stejným způsobem jako u lidí bez schizofrenie nebo necítění touhy navázat sociální kontakt s ostatními. Nakonec, někdy bez konkrétní příčiny, to může přerůst v sociální vyhýbání se. To může mít v různých případech různé druhy motivace. Například pasivně motivované sociální vyhýbání se může být důsledkem nedostatku pohnutky nebo zájmu, pokud jde o zapojení se do kontaktu s ostatními. Kvůli obtížím s regulací nebo stabilnějším a organizovanějším prožíváním emocí se osoby se schizofrenií nemusí cítit tak propojené s ostatními lidmi, což může mít za následek sníženou snahu se s nimi družit
Aktivně motivované sociální vyhýbání se může být snadněji zachyceno. Se schizofrenií jsou běžně spojeny halucinace nebo psychotické příznaky, jako je slyšení zvuků nebo hlasů. To může vyústit v pocity paranoie, strachu, celkové nedůvěry k ostatním a v extrémnějších případech dokonce v emocionální nepřátelství vůči ostatním.
Krátkodobé příznaky schizofrenie a sociální stažení
Zvláště aktivně motivované sociální vyhýbání se může mít za následek poškození vztahů s okolím osoby trpící schizofrenií. Může s nimi dojít k hádce třeba kvůli halucinacím, že blízká osoba dělá něco, co nikdy neudělala, a osoba na spektru se cítí rozrušená nebo vystrašená. Součástí schizofrenie může být i neschopnost vyjádřit tuto frustraci konstruktivním způsobem. To může vyústit v chování, které by ostatní označili za „neobvyklé“, což může mít za následek problémy v práci nebo v přátelství.
Dlouhodobé příznaky schizofrenie a sociální stažení
Pokud tyto situace přetrvávají delší dobu, mohou mít mnoho různých důsledků. Protože většina z nich není žádoucí, je důležité oslovit přátele se schizofrenií způsobem, který odpovídá danému jedinci. Mezi dlouhodobé důsledky může patřit například trvalá ztráta důležitých vztahů nebo zvýšená neochota přibližovat se a komunikovat s ostatními kvůli nepříjemným zážitkům.
Izolace vs. osamělost
Izolace a osamělost jsou však rozdílné věci. Člověk trpící schizofrenií se nemusí nutně cítit osamělý, ale podle některých studií může být dlouhodobá sociální izolace pro mozek škodlivá. Stimulace je obecně velmi důležitá pro udržení aktivního a zdravého mozku. Extrémní sociální izolace, ať už způsobená vlastním přičiněním, nebo vnějšími faktory, může vést ke zhoršení kognitivních funkcí.
Sociální izolace způsobená schizofrenií může podle některých studií také zvýšit závažnost příznaků, osamělost nebo izolace může zhoršit příznaky podobné úzkosti, jako je paranoia nebo celková úzkost.
Vzhledem k dezorganizovanějšímu způsobu myšlení, mluvení a pohybu může být pro lidi se schizofrenií obtížné vrátit se k věcem, jako jsou koníčky. Zvláště nyní v době pandemie onemocnění COVID-19 může být pro lidi se schizofrenií obzvláště těžké duševní zotavení po období dlouhodobé sociální izolace. Čím déle tato situace trvá, tím těžší může být vrátit se zpět do víru dění.
Práce na zlepšení příznaků schizofrenie
Existuje několik různých způsobů pomoci, z nichž některé zahrnují léčbu a medikaci a některé ne. Většina postupů se zaměřuje na snížení poruch praktického fungování. Může zahrnovat sociální a interaktivní terapii nebo terapii zaměřenou na lepší kontakt s emocemi. Obvykle zahrnuje také poradenství nebo vedení pro okolí osoby se schizofrenií (terapie založená na sociálním systému), aby se všichni přímo zúčastnění mohli naučit konstruktivně komunikovat.
Ačkoli tedy věda zatím nepřišla na kloub tomu, co přesně schizofrenii způsobuje, krátkodobé i dlouhodobé účinky byly poměrně dobře zmapovány a byly nalezeny účinné způsoby, jak lidem se schizofrenií pomoci. Přesto stále existuje mnoho mylných představ o této poruše a v populárních médiích lze nalézt mnoho stereotypních obrazů. Doufejme, že společnost bude mít více pochopení, protože se o schizofrenii každý den dozvídáme více.
