Zajatci vlastní mysli: Proč schizofrenie vede k izolaci a jak nemocným pomoci

O lidech se schizofrenií koluje ve společnosti spousta děsivých mýtů. Často si je představujeme jako nevyzpytatelné jedince, kterých je radno se bát. Skutečnost je ale úplně jiná. Místo toho, aby tito lidé ubližovali svému okolí, stávají se mnohem častěji oběťmi. A to nejen nepochopení, ale i naprosté samoty. Proč vlastně toto duševní onemocnění tak často končí sociální izolací a jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Nemoc, která krade emoce a přináší zmatek

Schizofrenie představuje chronickou duševní poruchu, jejíž přesný původ je pro vědce i dnes tak trochu záhadou. Víme s jistotou, že vzniká v mozku, dost možná kvůli narušeným spojením nebo chybnému zpracování látek, jako je dopamin. Co to ale znamená pro běžný život? Především obrovský zmatek v pocitech. Pro člověka s touto diagnózou je nesmírně obtížné prožívat a projevovat emoce, zvláště pokud se ocitne ve stresu. Nemocní pak často působí na své okolí odtažitě, chladně nebo bez zájmu. Není to ale tím, že by o kontakt s lidmi nestáli. Jejich mozek jim zkrátka nedovolí reagovat tak, jak bychom očekávali.

Pasivní ústup nebo aktivní útěk před světem

Izolace, do které se lidé se schizofrenií propadají, má dvě různé tváře. Ta první je spíše pasivní. Vyvěrá z pouhého nedostatku vnitřní motivace a neschopnosti své nálady regulovat. Zasažený člověk zkrátka necítí pohnutku se s někým družit. Druhá tvář je ale mnohem dramatičtější a bolavější. Jde o aktivní vyhýbání se lidem, za kterým stojí čirý strach. Se schizofrenií jsou totiž běžně spojeny psychotické příznaky, jako je slyšení hlasů. Pokud nemocný slyší zvuky, které ho přesvědčují o zlých úmyslech okolí, logicky propadá paranoie a nedůvěře. Zcela přirozeně se pak před světem, který vnímá jako hrozbu, uzavře.

Bolestná daň v podobě zničených vztahů

Následky takového stažení do sebe na sebe nenechají dlouho čekat. Zvláště aktivně motivovaný útěk před lidmi vztahy doslova ničí. V počátcích dochází k nepochopení a hádkám. Nemocný může své blízké obviňovat z věcí, které se staly pouze v jeho mysli, a kvůli svému onemocnění nedokáže tuto frustraci rozumně a konstruktivně vysvětlit. Okolí jeho chování označí za neobvyklé. Výsledkem jsou fatální problémy v práci a postupné ochladnutí přátelských vazeb. Pokud tento stav trvá dlouho, hrozí trvalá ztráta důležitých životních opor. Člověk se pak do sebe zapouzdří natolik, že jakýkoli další pokus o sblížení rovnou vzdá. Má totiž v paměti jen předchozí nepříjemné zážitky.

Samota, která mozek doslova ničí

Je mimořádně důležité si uvědomit, že izolace se nerovná osamělosti. Člověk trpící schizofrenií se paradoxně vůbec nemusí cítit osaměle. Pro jeho mozek je ale dlouhodobý nedostatek sociálních podnětů škodlivý. Náš mozek totiž potřebuje stimulaci, aby zůstal zdravý a aktivní. Extrémní odloučení od lidí navíc podle odborných studií zhoršuje samotné příznaky nemoci, prohlubuje pocity úzkosti a paranoiu. Návrat k běžným radostem a koníčkům je pak o to těžší, čím déle toto vyčlenění trvá. Své o tom ukázalo i období pandemie, po kterém bylo pro takto nemocné zotavení obzvláště náročné.

Cesta zpět do života s pomocí nejbližších

Ačkoli to všechno zní velmi beznadějně, účinná a funkční pomoc existuje. Spočívá v komplexním přístupu, který se zaměřuje na zlepšení každodenního praktického fungování. Nejde jen o vhodně nastavenou medikaci. Obrovský smysl má sociální , která učí pacienty lépe pracovat s vlastními emocemi a trénuje je v kontaktu s okolím. A co je dost možná vůbec nejdůležitější – pomocnou ruku potřebuje i samotná rodina. Právě cílené poradenství jim pomůže pochopit, co se v mysli nemocného děje, a naučí je s ním bezpečně komunikovat. Jen se zbavením se hluboce zakořeněných stereotypů a s obrovskou dávkou celé společnosti můžeme lidem se schizofrenií opravdu ulevit.

Tichý zabiják sebevědomí: 5 znaků, že žijete s manipulátorem

📚 Zdroje

WHO. Schizophrenia. Dostupné z: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/schizophrenia
NIMH. Schizophrenia. Dostupné z: https://www.nimh.nih.gov/health/topics/schizophrenia