Sigmund Freud (1856-1939)

Raný život

Sigmund Freud se narodil v roce 1856 v moravském Freibergu (dnes Příbor) jako nejstarší z osmi dětí. Když byly Freudovi čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Vídně. Studoval na přípravné škole v Leopoldstadtu, kde vynikal v řečtině, latině, historii, matematice a přírodních vědách. Díky svým studijním výsledkům se v sedmnácti letech dostal na vídeňskou univerzitu. Po jejím dokončení pokračoval v lékařském studiu a získal doktorát z neurologie.

Freud se v roce 1886 oženil s Martou Bernaysovou a měli spolu šest dětí. Nejmladší z Freudových dětí, Anna Freudová, se stala vlivnou psycholožkou a horlivou obhájkyní teorií svého otce.

Profesní život

Po spolupráci s Josephem Breurem ve vídeňské všeobecné nemocnici odcestoval Freud do Paříže, kde studoval hypnózu u Jeana-Martina Charcota. Když se následujícího roku vrátil do Vídně, otevřel si Freud svou první lékařskou praxi a začal se specializovat na mozkové a nervové poruchy. Freud brzy zjistil, že hypnóza je neúčinnou metodou k dosažení požadovaných výsledků, a začal se svými pacienty uplatňovat formu terapie mluvením. Tato metoda se stala uznávanou jako „mluvící léčba“ a jejím cílem bylo povzbudit pacienta, aby se dostal do nevědomí a nechal v něm potlačenou energii a emoce odejít. Freud tuto funkci nazýval potlačením a domníval se, že toto jednání brání rozvoji emoční a fyzické funkčnosti, kterou označoval jako psychosomatickou. Prvek využití terapie rozhovorem se nakonec stal základem psychoanalýzy.

Přínos pro psychologii

Freud ve velké míře čerpal z důrazu filozofů, jako byli Nietzsche, Dostojevský a Kant. Freudovy teorie nadále ovlivňují velkou část moderní psychologie a jeho myšlenky rezonují také ve filozofii, sociologii a politologii, přičemž myslitelé jako Jacques Lacan a Karel Marx z Freudových teorií hojně čerpali. Freudův důraz na raný život a snahu o slast jsou pravděpodobně jeho nejvýznamnějším přínosem pro psychologii. I současní psychologové, kteří se Freudových teorií zříkají, se často zajímají o raný život klienta a o vztah mezi dítětem a rodičem. Mezi nejvýznamnější Freudovy teorie patří např:

• Vývoj nevědomí a vědomí. Freud tvrdil, že mysl se skládá z vědomí, které obsahuje myšlenky a přesvědčení, jichž jsme si vědomi. Naproti tomu nevědomá mysl je úložištěm potlačených vzpomínek a nevyjádřených tužeb a problémy s nevědomou myslí mohou vést k problémům s chováním a regulací emocí.

• Strukturální model osobnosti. Na základě své teorie nevědomé mysli vytvořil Freud pojmy id, ego a superego. Ego je každodenní osobnost, kterou prezentujeme světu, ale představuje pouze zlomek skutečného já člověka. Naproti tomu superego slouží jako jakési svědomí a internalizuje morální, sociální a kulturní normy. Id je primitivní struktura hledající potěšení, která je přítomna již od narození. Tvoří základ osobnosti člověka a nevědomé touhy id mohou vysvětlit zdánlivě nevysvětlitelné chování.

• Fáze psychosexuálního vývoje. Tato stadia, mezi něž patří orální, anální, genitální, latentní a falické, představují různé fáze vývoje dítěte, během nichž má dítě splnit hlavní psychologický úkol, který musí splnit. Primárním úkolem análního stadia je například nácvik toalety. Neschopnost kompetentně dokončit hlavní vývojový úkol může vést k pozdějším psychickým problémům souvisejícím s daným stadiem. Například z dětí, které mají problémy při nácviku toalety, mohou vyrůst dospělí s anální retence. Jednou z nejpopulárnějších a nejdiskutovanějších dílčích teorií v rámci stadií psychosexuálního vývoje je oidipovský komplex. Během této vývojové výzvy je syn incestně přitahován k matce a cítí rivalitu vůči otci. Tuto výzvu musí vyřešit tím, že se ztotožní s otcem.

• Koncept obranných mechanismů. Freudovy obranné mechanismy – které jsou stále součástí současné psychologie – jsou nástroje nevědomé mysli, které mají za úkol měnit realitu, aby se vyhnuly bolesti a utrpení. Například potlačení je tendence zapomenout na znepokojivé události, zatímco projekce je tendence promítat vlastní vlastnosti na někoho jiného. Freudovy obranné mechanismy dále rozvinula a kodifikovala jeho dcera Anna Freudová.

• Výklad snů. Freud věřil, že výkladem snů lze získat důležité informace o psychice a osobnosti člověka, a domníval se, že sny často slouží jako prostředek ke splnění přání.

Freud sehrál v populární kultuře zásadní roli. Například obrazy pacienta ležícího na pohovce jsou narážkami na Freuda. Jeho poznámka „Někdy je doutník jen doutník“ se dodnes někdy používá k naznačení, že ne každá činnost má hluboký psychologický význam. Kromě toho dochází k freudovským skluzům (přeřekům), kdy člověk říká to, co si jeho nevědomá mysl myslí nebo po čem touží. Například žena může říci: „Chci, aby můj bývalý přítel zemřel“, i když chtěla říci: „Chci, aby se můj bývalý přítel vrátil“.

Pozdější život a odkaz

Freud onemocněl v roce 1923 rakovinou a o šestnáct let později zemřel. O jeho myšlenkách se dodnes diskutuje a jeho techniky a výklady jsou všeobecně přijímány jako základ moderní psychoanalýzy. Sigmund Freud je považován za jednu z nejvlivnějších osobností v dějinách psychologie.