Stanley Milgram (1933-1984)
Profesní život
Stanley Milgram se narodil v roce 1933 v New Yorku. Vystudoval politologii na Queens College a pokračoval na Harvardu, kde studoval pod vedením Gordona Allporta a Solomona Asche a v roce 1960 získal doktorát ze sociální psychologie.
V roce 1961 se Milgram stal odborným asistentem na Yaleově univerzitě a začal studovat poslušnost pomocí metod, které vyvolaly mnoho kontroverzí. Výsledky svého výzkumu zveřejnil v roce 1963 a kritici zpochybňovali morální a etickou povahu jeho studií. Tato studie mu nakonec v roce 1965 vynesla sociálně-psychologickou cenu Americké asociace pro rozvoj vědy. Milgram je známý také díky technice ztraceného dopisu a problému malého světa, které vyvinul během výuky na Harvardově univerzitě v letech 1963-1967. Výsledky obou technik byly konceptualizovány pod pojmem „šest stupňů odloučení“.
V roce 1967 Milgram nastoupil na Městskou univerzitu v New Yorku, kde vedl doktorský program sociální psychologie. Od roku 1980 až do své smrti v roce 1984 Milgram vyučoval na City University Graduate Center jako vážený profesor.
Přínos pro psychologii
Milgram provedl řadu psychologických experimentů, jejichž cílem bylo zjistit, jakou míru poslušnosti projeví účastník vůči autoritě, když mu tato autorita zadá úkol, který je v rozporu s jeho morálními a etickými zásadami. Dobrovolníci se v rámci experimentu účastnili studie, o níž se domnívali, že testuje vliv trestu na učení a paměť. Dobrovolníci dávali elektrické šoky, o nichž se domnívali, že jsou škodlivé a potenciálně smrtelné, nedobrovolnému cizinci, který byl ve skutečnosti aktérem, jenž žádné šoky nedostal. Autorita v laboratorním plášti dobrovolníky instruovala a nutila, aby jim dávali elektrické šoky, jejichž intenzita se postupně stupňovala. Herec-oběť křičel bolestí a prosil, aby se šoky zastavily. Většina účastníků výzkumu, jakkoli se zdráhala, pokračovala v podávání údajně vysokonapěťových šoků, když jim bylo nařízeno, aby pokračovali. Po skončení experimentu byli účastníci informováni, že k žádnému elektrickému šoku nedošlo.
Tento experiment je často uváděn jako důkaz síly nátlaku vrstevníků a výsledky studie byly použity k hodnocení odporného chování, například zvěrstev holocaustu. Milgram vyslovil teorii, že tato zvěrstva byla prováděna v poslušnosti vůči autoritě nacistických úředníků, kteří pouze plnili rozkazy.
Milgram také prováděl studie, jejichž cílem bylo zjistit, kolik „stupňů odloučení“ existuje mezi jakýmikoli dvěma lidmi; jinými slovy, kolik lidí je třeba k vytvoření vazby mezi dvěma cizími lidmi? Aby otestoval svou teorii, vybral si Milgram někoho ve velkém městě, například v Bostonu, jako „cíl“. Další lidi v místech, jako je Nebraska, instruoval, aby předávali úředně vypadající dokumenty někomu, koho v Bostonu znali jménem. Příjemce byl instruován, aby dokumenty poslal dál, a tak dále, dokud se dokumenty nedostaly k Milgramově cílové osobě. Průběh cesty balíčků k cílové osobě se pohyboval od 2 do 10 osob, ale v průměru trvalo 6 lidí, než se balíček dostal k cílové osobě. Milgram to označil jako „fenomén malého světa“. Experiment zůstává předmětem kritiky, protože Milgram nesledoval všechny balíčky a nepoužil náhodný vzorek. Fenomén „šesti stupňů“ je sice v populární kultuře dobře známý, ale nejedná se o prokázanou vědeckou teorii.
Milgram byl také jedním z prvních výzkumníků vlivu médií na chování. Pokusil se prokázat, že média hrají roli v agresivním a antisociálním chování tím, že vystavil pokusné osoby populárním médiím a poté jim nabídl možnost zapojit se do neetického chování. Milgram však nedokázal najít souvislost mezi konzumací násilných nebo nemorálních médií a neetickým chováním.
