Úzkost

Příznaky a symptomy úzkosti

Diagnostika úzkosti závisí na pocitech obav člověka, takže příznaky se budou lišit. Příznaky člověka může vysvětlovat jeho osobnost, souběžně se vyskytující duševní onemocnění a další faktory.

Úzkost může způsobovat vtíravé nebo obsedantní myšlenky. Osoba trpící úzkostí se může cítit zmatená nebo se může obtížně soustředit. Příznakem úzkosti může být také pocit neklidu nebo frustrace. Jiní lidé s úzkostí se mohou cítit depresivně.

Příznaky úzkosti mohou být také fyzické. Úzkost může způsobovat nadměrné napětí svalů nebo vysoký krevní tlak. Úzkost může způsobovat také třes, pocení, zrychlený tep, závratě a nespavost. Úzkost může způsobovat i bolesti hlavy, zažívací potíže, potíže s dýcháním a nevolnost.

Pokud jsou fyzické příznaky úzkosti závažné a náhlé, může se jednat o záchvat paniky.

Jak vypadá úzkost?

Lidé mohou projevovat příznaky úzkosti mnoha způsoby. Někteří mohou být hovornější, jiní se stáhnou do sebe nebo se izolují. Úzkost mohou mít i lidé, kteří se zdají být společenští, přátelští nebo nebojácní. Vzhledem k tomu, že úzkost má mnoho příznaků, to, jak vypadá u jednoho člověka, se u jiného člověka neprojeví.

Lidé, kteří trpí úzkostí, mohou být uzavření, ale není tomu tak u všech lidí s úzkostí. Někdy může úzkost vyvolat spíše reakci „boj“ než „útěk“, v takovém případě může člověk působit konfrontačně. S úzkostí je často spojeno klopýtání o slova, třes a nervózní tiky. I když se mohou objevit u lidí s úzkostí, nejsou přítomny vždy a někteří lidé, kteří úzkostí netrpí, tyto příznaky také vykazují.

Pokud si nejste jisti, zda někdo, koho znáte, může trpět úzkostí, nemusí být užitečné na ni upozorňovat, pokud ji nepociťuje. Pokud však chcete, aby se osoba, která by mohla trpět úzkostí, cítila lépe, můžete zvážit některé kroky. Můžete:

• Být s nimi trpěliví

• Sdílet slova povzbuzení nebo ocenění

• Být předvídatelní a být ochotni se s nimi podělit o podrobnosti, pokud o to požádají

Co znamená generalizovaná úzkost?

Generalizovaná úzkost je také známá jako volně plovoucí úzkost. Poznáme ji podle chronických pocitů zmaru a obav, které nemají žádnou přímou příčinu. Mnoho lidí pociťuje úzkost z určitých věcí, jako jsou peníze, pracovní pohovory nebo randění. Lidé s volně plovoucí úzkostí však mohou pociťovat úzkost bez jasného důvodu. Generalizovaná úzkost může také znamenat pocit přílišných obav z určité události.

Generalizovanou úzkostnou poruchu můžeme vymezit jako nadměrné obavy, které člověka ovlivňují téměř denně. Musí trvat 6 měsíců nebo déle a musí být obtížně zvladatelná. Nesmí být také možné ji lépe vysvětlit žádným jiným zdravotním stavem. Osoba, u níž je diagnostikována generalizovanou úzkostnou poruchou, musí rovněž vykazovat alespoň tři z následujících příznaků:

• častá únava

• neklid

• podrážděnost

• potíže se soustředěním

• problémy se spánkem

• svalové napětí

K volně plovoucí úzkosti může přispívat mnoho faktorů. Příčinou může být život ve stresujícím nebo zneužívajícím prostředí. Někdy se úzkost stává zvykem. Člověk, který je zvyklý cítit úzkost z nějaké události, ji může cítit i po jejím skončení. Někteří psychologové tvrdí, že moderní život způsobuje volně plovoucí úzkost. Podle nich mohou termíny, rychlý životní styl a sledování sociálních médií způsobovat chronickou úzkost.

Když člověk nemůže zjistit, odkud jeho úzkost pramení, může mu pomoci psychoterapie. Terapie často pomáhá lidem osvojit si dovednosti pro zvládání příznaků úzkosti. Mezi dovednosti, které lidem s chronickou úzkostí pomáhají jako je asertivní komunikace.

Co způsobuje úzkost?

Úzkost, stejně jako reakce boj, útěk nebo ztuhnutí, slouží k přežití. Umožňuje lidem chránit se, aby se vyhnuli újmě. Někdy má člověk vysokou úroveň úzkosti pravidelně. Může se cítit bezmocný při řešení svých problémů.

O tom, zda bude mít člověk úzkost, rozhoduje jak biologie, tak prostředí. Jinými slovy, úzkostné chování může být zděděné, naučené nebo obojí. Výzkumy například ukazují, že úzkostní rodiče budou mít pravděpodobně úzkostné děti. Rodiče však mohou úzkostné chování také modelovat. V takovém případě mohou stejné chování vštípit i svým dětem. Stresující výchova může také zvýšit pravděpodobnost, že se u člověka objeví úzkost. Úzkost se totiž stává způsobem, jak předvídat nebezpečí a zůstat v bezpečí.

Úzkost může vzniknout také v důsledku nevyřešeného traumatu. Nevyřešené trauma může u člověka vyvolat zvýšený stav fyziologického vzrušení. V takovém případě mohou určité zážitky staré trauma znovu aktivovat. To je běžné u lidí s posttraumatickým stresem (PTSD).

Typy úzkosti

Úzkost je základem mnoha duševních stavů, včetně záchvatů paniky a fobií. Často přímo souvisí s dalšími stavy, jako jsou obsese a kompulze, posttraumatická stresová porucha a deprese. Kromě generalizované úzkosti existují i další typy úzkost:

• Úzkost z odloučení: Může být charakterizována neochotou opustit domov nebo být odloučen od rodičů a úzkostí při odloučení od rodičů.

• Selektivní mutismus: Selektivní mutismus znamená, že člověk nemluví vůbec jen v některých situacích. To může způsobit problémy se studijními, pracovními nebo společenskými úspěchy.

• Panika, panická porucha: Panická porucha se diagnostikuje na základě opakujících se záchvatů paniky, včetně fyzických příznaků úzkosti.

• Specifické fobie: Fobie jsou strach z určitého předmětu nebo situace, kterým se člověk vyhýbá.

• Sociální úzkost: Lidé trpící sociální úzkostí pociťují strach nebo úzkost v sociálních situacích. Strach je často neúměrný hrozbě a lidé se sociální úzkostí se mohou společenským situacím vyhýbat.

• Agorafobie: Agorafobie může zahrnovat strach z pobytu v otevřených nebo uzavřených prostorách, z opuštění domova, z pobytu v davu nebo z používání veřejné dopravy.

• Úzkost vyvolaná léky anebo návykovými látkami: Tento stav je diagnostikován na základě úzkosti, která se zdá být přímo způsobena působením určitých látek, jako je kofein nebo alkohol. Úzkost může být také způsobena léky.

Úzkost u dětí

Děti, stejně jako dospělí, mohou zažívat úzkost. U dětí se však mohou projevovat jiné příznaky než u dospělých. Znalost toho, jak rozpoznat úzkost u dětí, může rodičům nebo opatrovníkům pomoci ji včas řešit. Rodiče se pak mohou rozhodnout vyhledat dětského psychoterapeuta nebo psychologa, který jejich dítěti pomůže naučit se ji zvládat.

Pokud dítě pociťuje úzkost častěji a intenzivněji než většina dětí jeho věku, může mít nějaký typ úzkosti. Dítě, které trpí úzkostí, může mít potíže s chozením do školy. Může se také vyhýbat společenským událostem nebo mimoškolním aktivitám, například sportu. Některé děti s úzkostnými poruchami jsou na svůj věk pozadu v oblastech, jako je navazování přátelství nebo samostatnost. Úzkost u dětí se může projevovat pláčem, lpěním na rodičích nebo záchvaty vzteku.

Děti s úzkostí mohou vykazovat určité chování, které napodobuje obsese nebo nutkání. Neustálé škubání nebo tahání za kůži či vlasy může být úzkostným chováním. Mohou také vykazovat známky separační úzkosti. Mezi příznaky separační úzkosti patří lpění na rodičích, pláč nebo odmítání jít do školy či ke kamarádům. Děti mohou také pociťovat generalizovanou úzkost a nemusí být schopny určit, proč se cítí úzkostně. Když děti vstoupí do období dospívání, může se u nich úzkost projevit s větší pravděpodobností. Sociální úzkost často začíná kolem 13. roku života. Až 25 % dospívajících ve věku 13 až 18 let může být postiženo úzkostným stavem.

U starších dětí nebo dospívajících se může vyvinout úzkost spojená s jídlem, která může vést k poruchám příjmu potravy. Pokud zůstane nekontrolovaná, může způsobit vážné zdravotní komplikace. Studie ukazují, že až 91 % dospívajících žen se pokoušelo kontrolovat svou váhu pomocí jídla. Přitom přibližně 40 % dospívajících žen vykazuje známky neuspořádaného stravování. Někteří vědci uvádějí, že problémy s jídlem narůstají i u mužů. Úzkost spojená s jídlem se sice může vyskytovat samostatně, ale často se vyskytuje společně s jinými úzkostnými stavy, jako jsou obsese a nutkání. Poruchy příjmu potravy se mohou u dospívajících vyvinout také jako mechanismus zvládání úzkosti, stresu nebo traumatu.