Panická ataka, nebo infarkt? Jak spolehlivě rozeznat rozdíl a zachovat chladnou hlavu

Falešný poplach, který bolí jako skutečnost

Buší vám srdce tak silně, až máte pocit, že vám vyskočí z hrudníku. Nemůžete se pořádně nadechnout, po zádech vám stéká studený pot a v hlavě vám bliká jediná jasná myšlenka: „Tohle je konec, umírám.“ Tyto extrémně děsivé stavy mohou v nejhorším případě skutečně značit srdeční selhání, ale ve valné většině případů, s nimiž se ve své praxi setkávám, jde „jen“ o panickou ataku. Slovo „jen“ dávám do úvozovek záměrně. Pro člověka, který ji právě prožívá, je to totiž absolutní a nezpochybnitelná realita.

Kde se bere ochromující strach?

Abychom dokázali s panikou bojovat, musíme pochopit její kořeny. Termínem panická ataka označujeme náhlou, nesmírně intenzivní epizodu ochromujícího strachu. Váš organismus vyhodnotí určitou situaci (nebo i jen náhodnou myšlenku) jako extrémní ohrožení života. Váš mozek zmáčkne tlačítko evoluční reakce „bojuj, nebo uteč“. Problém je v tom, že před vámi nestojí medvěd a nepadá na vás strom. Reálně nehrozí vůbec žádné bezprostřední nebezpečí. Vaše tělo se ale přesto zaplaví adrenalinem a chová se, jako byste měli každou vteřinou bojovat o holé přežití.

Symptomy, které vás položí na kolena

Tento falešný poplach organismu se neprojevuje jen nepříjemným pocitem, má zcela konkrétní a velmi agresivní fyzické dopady. Klienti mi nejčastěji popisují extrémně zrychlený srdeční tep doprovázený silnou dušností. Mají pocit, že ať se snaží nadechnout sebevíc, kyslík do plic zkrátka neproudí. Přidává se ostrá bolest nebo tlak na hrudi, třes rukou a náhlé návaly horka či naopak ledového chladu. Velmi děsivým příznakem je také takzvaná derealizace – máte pocit, že se na sebe díváte zvenčí, že svět kolem vás je zničehonic cizí a nereálný. Tomu všemu vládne čistá, krystalická hrůza ze ztráty kontroly a z blížící se smrti.

Tenký led diagnostiky: Bolest

Pokud se vám to stane poprvé, pravděpodobně zavoláte záchranku. A je to tak správně. Rozlišit panickou ataku od infarktu je totiž pro laika obrovsky těžké. Příznaky se výrazně překrývají a bolest na hrudi je typická pro oba stavy. Odborníci i lékaři na urgentních příjmech ale znají klíčové rozdíly. Při infarktu pacienti obvykle popisují tupý, svíravý a drtivý tlak, jako by jim na hrudníku seděl slon. Tato bolest se velmi často šíří a vystřeluje do levé paže, krku, čelisti nebo i mezi lopatky. Navíc se často razantně zhoršuje při jakékoliv fyzické námaze.

Rozhodující faktor času a intenzity

U panické ataky je charakter bolesti odlišný. Bývá ostřejší, bodavý a většinou zůstává striktně lokalizovaný na hrudníku, nikam dál nevystřeluje. Tou naprosto nejzásadnější metrikou je ale čas. Panická ataka má velmi rychlý nástup. Zpravidla dosáhne svého absolutního vrcholu během necelých deseti minut. V ten moment máte pocit, že horší už to být nemůže, a následně začne stav pozvolna odeznívat. Zanechá za sebou jen pocit pocit zmaru a obrovského fyzického vyčerpání. Skutečný infarkt sám od sebe za deset minut jen tak neodezní. Přesto platí tvrdé pravidlo: pokud si nejste stoprocentně jisti, vždy a okamžitě volejte lékařskou pomoc.

Strach ze strachu: Anticipační úzkost

Značný problém panických atak spočívá v tom, že přicházejí naprosto nečekaně. Můžete sedět v kině, řídit auto nebo stát ve frontě na rohlíky. Tato nevypočitatelnost uvrhne pacienta do brutálního začarovaného kruhu. Začne se bát dalšího záchvatu. Vytváří se takzvaná anticipační úzkost. Přestanete chodit do nákupních center, přestanete řídit. Váš životní prostor se začne radikálně smršťovat. Proto je naprosto klíčové vědět, jak ataku zastavit ve chvíli, kdy cítíte, že se nezadržitelně blíží.

První krok k záchraně: Dýchání do čtverce

První, co při záchvatu uděláte špatně, je dýchání. Začnete hyperventilovat – dýcháte rychle a mělce, čímž si doslova předávkujete mozek kyslíkem, což paradoxně vyvolá pocit dušení a závratě. První pomocí je dýchání do čtverce. Postup je prostý a nemilosrdně efektivní: Hluboce se nadechujte nosem a počítejte v duchu do čtyř. Pak na čtyři vteřiny dech zadržte. Následně čtyři vteřiny plynule vydechujte ústy. A znovu na čtyři vteřiny dech zadržte. Opakujte to alespoň tři minuty. Tímto rytmem svému tělu fyziologicky zavelíte, že bezprostřední ohrožení neexistuje a nervový systém se začne nutně zklidňovat.

Druhý krok: Metoda pěti smyslů

Když panikaříte, vaše mysl je uvězněna uvnitř vaší hlavy. Musíte ji dostat ven do reality. K tomu slouží tvrdé uzemnění. Zastavte se a nahlas, slyšitelně pojmenujte 5 věcí, které v tu chvíli reálně vidíte (stůl, strom, auto). Pak pojmenujte 4 věci, kterých se můžete fyzicky dotknout, a opravdu si na ně sáhněte (látka kalhot, studená zeď). Následně identifikujte 3 zvuky, které právě slyšíte (šumění aut, tikot hodin). Poté najděte 2 věci, které můžete cítit (vůně parfému, pach potu). A nakonec 1 věc, jejíž chuť vnímáte. Tato kognitivní zátěž spolehlivě přeruší spirálu panických myšlenek.

Třetí krok: Přijetí místo boje

Poslední krok je nejtěžší, ale nejúčinnější. Zkuste se tomu hnusnému úzkostnému pocitu nebránit. Čím více proti panice bojujete, tím více ji krmíte. Řekněte si naprosto racionálně: „Tohle je jen panika. Je to extrémně nepříjemné, nenávidím to, ale reálně mi to neublíží. Během deseti minut to přejde.“ Paradoxně právě úplné přijetí tohoto stavu podstatně zkrátí jeho trvání. V mé praxi se nesnažím klientům nabízet magické pilulky na zapomenutí. Zbavit se panických atak vyžaduje práci a porozumění sobě samému. Nenechte strach, aby vám diktoval, jak budete žít. Jsem tu od toho, abychom z tohoto vyčerpávajícího bludiště společně našli bezpečnou cestu ven.

Ranní deprese není lenost. Co se děje ve vašem těle a jak si ulevit?

📚 Zdroje

National Institute of Mental Health. Panic Disorder: When Fear Overwhelms. Dostupné z: https://www.nimh.nih.gov/health/publications/panic-disorder-when-fear-overwhelms
Wikipedia. Panic attack. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Panic_attack