Život na emocionální houpačce: Je to hraniční porucha osobnosti, nebo v sobě nesete dávné trauma?

Máte pocit, že jsou vaše vztahy jako jízda na horské dráze? Zažíváte chvíle, kdy se k lidem zoufale upínáte, abyste je vzápětí ve strachu z ublížení raději sami odehnali? Podobné stavy mohou mít hned dvě různé příčiny, které se bohužel velmi často zaměňují.

Co se vlastně skrývá pod povrchem

Hraniční porucha osobnosti a komplexní posttraumatická stresová porucha jsou dvě odlišná úskalí lidské psychiky, která však na první pohled vypadají téměř totožně. V obou případech se lidé potýkají s obrovskými výkyvy nálad, mají potíže se zvládáním vlastních emocí a prožívají hluboké pocity prázdnoty. Není se proto vůbec čemu divit, že i odborníci někdy tyto dva stavy nechtěně zamění. Zásadní rozdíl ovšem spočívá v tom, co se odehrává hluboko v nitru trpícího člověka. Zjednodušeně řečeno, zatímco první stav je poruchou osobnosti, ten druhý představuje přirozenou reakci na dlouhodobé a opakované trauma z minulosti.

Zlomené vnímání sebe sama

Pokud máte pocit, že jste naprosto bezcenní, a tento stísněný pocit vás provází neustále a neměnně, jedná se s největší pravděpodobností právě o následky komplexního traumatu. Takto zasažení lidé mají o sobě trvale negativní mínění a cítí se být uvnitř nezhojitelně zlomení. Na druhou stranu u hraniční poruchy osobnosti se pohled na sebe sama dokáže dramaticky měnit doslova ze dne na den. Tito jedinci mohou přecházet od pocitů naprosté méněcennosti až k fázím, kdy mají naopak pocit přehnané vlastní hodnoty.

Dva různé pohledy na strach z opuštění

Zřejmě nejvýrazněji se rozdíly mezi oběma stavy projevují v partnerských a přátelských vztazích. V první řadě je nutné zmínit všudypřítomný strach ze samoty. Lidé s hraniční poruchou se opuštění děsí natolik, že vyvíjejí doslova horečnou snahu, aby mu zabránili. Zoufale se drží svých blízkých, a pokud cítí sebemenší hrozbu konce, mohou se uchylovat k vyhrožování, bránění v odchodu nebo k impulzivnímu chování. Jednoduše udělají naprosto cokoliv, jen aby nezůstali sami.

Když se samota stane obranným štítem

Osoby trpící komplexním traumatem reagují na vztahové hrozby úplně opačně. Ve skutečnosti totiž nebojují primárně se strachem ze samoty, ale s hluboce zakořeněnou nedůvěrou vůči svému okolí. Mezilidské vztahy vnímají spíše jako ohrožení. Jako svůj hlavní obranný mechanismus tak volí preventivní izolaci. Lidi od sebe raději odhánějí a záměrně se vyhýbají hlubším citovým vazbám, protože se zkrátka cítí v pouze tehdy, když si nikoho nepustí příliš blíž k tělu.

Správná diagnóza je klíčem k lepšímu životu

Ačkoliv se tedy oba stavy v mnohém překrývají a projevují se podobnou vztahovou nestabilitou, každý z nich vyžaduje naprosto odlišný terapeutický přístup. Život s neustálou úzkostí a pocitem nepochopení je nesmírně vyčerpávající. Pokud v některém z těchto popisů poznáváte sami sebe nebo někoho blízkého, pamatujte, že na to rozhodně nemusíte zůstávat sami. Vyhledat bezpečný prostor v psychoterapeutické ordinaci je tím vůbec nejlepším prvním krokem k tomu, abyste znovu našli pevnou půdu pod nohama a mohli začít žít klidnější život.

Bipolární porucha vs. hraniční porucha osobnosti: Jak poznat rozdíl a najít cestu ven ze zmatku

📚 Zdroje

APA. Trauma and Shock. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/trauma
NCTSN. About Child Trauma. Dostupné z: https://www.nctsn.org/what-is-child-trauma/about-child-trauma