Teorie připoutání: Jak vás formovalo dětství?
Teorie připoutání: Jak vás formovalo dětství?
Jaký je váš vztah s rodiči? Slyšeli jste už o teorii připoutání (attachment)? Podle psychiatrů Johna Bowlbyho a Mary Ainsworthové se teorie attachmentu týká vazby, kterou máte ke svému primárnímu pečovateli a která určuje vztahy, které se u vás vyvinou, jakmile vyrostete. S ohledem na to se podívejme na čtyři různé typy stylů připoutání a na to, jak vás formovalo vaše dětství.
Bezpečný styl připoutání
Znáte někoho, komu vyhovuje být sám, ale zároveň je schopen navazovat blízké vztahy, když se stýká s ostatními? Své potřeby a pocity sdělují jasně, aniž by byli pasivně agresivní. Pokud je vaše odpověď „ano“, pak je velmi pravděpodobné, že jste se setkali s někým, kdo má bezpečný styl připoutání.
Podívejme se nyní na to, jak osobu s bezpečnou vazbou vychovávají její rodiče.
V novém prostředí jim jejich rodiče s největší pravděpodobností dali prostor k samostatnému zkoumání a pohybu, ale když se rozpláčou, rodiče jsou jim stále k dispozici, aby je uklidnili a objali. Například když jde dítě poprvé do mateřské školy, pečující osoba ho vysadí a zároveň ho ujistí, že se po škole opět setkají.
Odmítavě vyhýbavý styl připoutání
Znáte velmi úspěšného přítele v pracovním životě, který má však potíže s udržením přátelství a romantického vztahu? Mají tendenci být trochu odsuzující vůči lidem, kteří projevují emoce?
Pokud někdo, koho znáte, splňuje výše uvedená kritéria, je vysoce pravděpodobné, že máte co do činění s někým, kdo má odmítavě vyhýbavý styl připoutání.
Osoba s odmítavým a vyhýbavým stylem připoutání je pravděpodobně vychovávána v rodině, kde se projevování emocí nedoporučuje. Mohou být umlčováni nebo tvrdě trestáni, protože rodiče považují jejich pláč za slabost.
Možná se teď divíte, proč tato osoba dosahuje úspěchů v kariéře, ale v blízkém vztahu se zdá, že má problémy?
Když je jejich partner zranitelný nebo emocionální, obvykle se stáhnou. Je to proto, že neumějí dobře zacházet s emocemi.
Předpokládejme, že rezonujete s tímto typem stylu připoutání a chcete se posunout směrem k bezpečnému připoutání. V takovém případě byste se měli snažit více napínat své emocionální svaly a cvičit empatii v každodenních interakcích s cizími lidmi. Podobně můžete sledovat filmy a číst beletristické knihy, abyste se vcítili do pocitů a emocí postav.
Úzkostně-ambivalentní styl připoutání
Možná jste na internetu viděli video o stylech připoutání. Sledování videa ve vás vyvolá pocit sebeuvědomění: „Ale ne, myslím, že mám úzkostně-ambivalentní styl připoutání.“ Víte, že je to tak? Možná se vždy snažíte uspokojit potřeby a přání druhé osoby na úkor svých vlastních potřeb a přání.
Zdá se, že člověk s takovým stylem připoutání chce vždy od lidí neustále získávat potvrzení, a je více ohrožen tím, že se zaplete do vztahu, ve kterém je zneužíván.
Pokud si projdeme dětství této osoby, je možné, že byla vychovávána nezodpovědnou výchovou. Možná jsou jejich rodiče příliš zaneprázdněni, než aby dokázali vyjít s penězi. Jsou tedy dny, kdy se pečující osoby mohou dítěti věnovat a naplňovat jeho potřeby, zatímco jindy jsou tak vyčerpané, že mají tendenci dítě zanedbávat. Tento styl připoutání má však i přírodní aspekt. Někdy se některé děti rodí s úzkostnějším temperamentem.
Ale nic si z toho nedělejte; pokud máte úzkostně ambivalentní styl připoutání, můžete se pokusit pracovat na bezpečnějším připoutání tím, že vyhledáte psychoterapii a budete hledat vztahy s lidmi schopnými bezpečného připoutání.
Odmítavě-vyhýbavý styl připoutání
V neposlední řadě se ponořme do nejvíce dezorganizovaného typu stylu připoutání: odmítavě-vyhýbavého stylu připoutání.
Dospělí s tímto typem připoutání si sice chtějí být s lidmi blízcí, ale zároveň nechtějí do vztahu investovat mnoho svého času a emocí. Jinými slovy, jejich styl připoutání má kombinaci obou stylů připoutání úzkostně-ambivalentního a odmítavě-vyhýbavého. Jsou také více ohroženi depresí a úzkostí.
V dospívání je tato osoba vychovávána nevyzpytatelnými rodičovskými styly. Jejich potřeby nejsou důsledně naplňovány rodiči, kteří se mohou potýkat s vlastní depresí a úzkostí.
Bezpečný styl připoutání je považován za ideální typ připoutání, který může člověk mít. Ale… co když vyrůstáte v méně „ideálním“ prostředí a rodičovském stylu, který způsobuje, že se u vás v dospělosti rozvíjí nejistá vazba? Říká se, že bezpečnou vazbu si člověk může „zasloužit“ tím, že naváže zdravější vztah, získá korektivní zkušenost nebo se třeba přihlásí k psychologovi na psychoterapii a začne odhalovat a rozvíjet stránky osobnosti, které v dětství rozvíjet nemohl.
