8 často kladených otázek o psychoterapii

Publikoval Mgr. Jaroslav Král v

8 často kladených otázek o psychoterapii

Když se lidé dozvědí, že jsem psychoterapeut, často říkají, že také mají potřebu si o svých problémech promluvit, ale mluvení o vlastních problémech s cizí osobou jim přijde děsivé a nepřekonatelné. Nebudu Vám zastírat, že mluvení o vlastních problémech s cizí osobou opravdu náročné být může. Cílem tohoto příspěvku je odpovědět na často kladené otázky týkající se psychoterapie a věřím, že Vám přijde více srozumitelné a pomůže Vám nalézt správného terapeuta.

Proč bych měl mluvit s terapeutem?

Lidé nejčastěji navštěvují psychoterapeuta, když se setkají s trápením anebo bolestí, které je pro ně příliš velká, aby ji zvládli sami.

Jak můžu najít psychoterapeuta?

Cest k nalezení psychoterapeuta je více. Část mých klientů přichází na doporučení, které dostaly od některého z mých kolegů, který je jejich rodinným příslušníkem anebo naším společným známým. Někteří klienti přicházejí na doporučení jiného klienta, který je v pohodě s tím, že sdílí informaci o tom, že na psychoterapii dochází.

Další podstatná část klientů přichází z vyhledávače. Většina soukromých psychoterapeutů má vlastní webové stránky, někteří i stránky na Facebooku. Z webových stránek lze většinou nalézt, jaké otázky tyto lidé řeší, zda pracují s dospělými anebo s dětmi.

Část klientů přichází na doporučení od specialistů ze zdravotnictví, jedná se o klienty, kteří docházeli ke klinickému psychologovi anebo kterým psychoterapii doporučil psychiatr, ale neshledal jejich potíže natolik závažné, aby jim doporučil návštěvy klinického psychologa hrazené ze zdravotního prostředí (bohužel v této oblasti existují v naší zemi stále limity). Doporučení na psychoterapii často poskytují i lékařští pracovníci mimo oblast psychiatrie, v případě, že např. mají podezření, že příčinou nebo podstatným faktorem působícím na zhoršení zdravotního stavu je stres anebo interpersonální potíže, se kterými se klient setkal.

Jakého psychoterapeuta bych měl hledat?

Existuje mnoho psychoterapeutických směrů, dalším faktorem hrajícím roli je osobnost psychoterapeuta, která může i z psychologa působícího v direktivním směru učinit naslouchajícího psychoterapeuta, který ponechá prostor pro klientovo vlastní řešení. Obecným závěrem moderního výzkumu v oblasti psychoterapie je, že nejdůležitějším faktorem je terapeutický vztah. Pokud naleznete někoho, komu budete schopni dlouhodobě důvěřovat a kdo pomůže s překonáním problémů, na směru nezáleží. Jinými slovy je důležité, abyste si vzájemně sedli.

Pokud je to možné, najděte si psychoterapeuta, který nabízí bezplatné první sezení, nebudete následně cítit tlak na pokračování psychoterapie z důvodu utopených prvotních nákladů, který by mohl průběh psychoterapie narušit.

Co se děje v průběhu psychoterapii? Slyšel jsem něco o ležení na lůžku

Psychoterapie, kdy pacient ležel na pohovce je spojená s počátky tohoto oboru a jménem Sigmunda Freuda. Místo toho pohovka ve většině setkání slouží k sezení a je doplněna párem křesel, kde zpravidla klient i terapeut sedí.

Samotný průběh sezení je různý, někdy mluví více klient, někdy mluví více psychoterapeut. U mě v nedirektivní rogeriánské psychoterapii je prostor věnován spíše klientovi, který rozhoduje sám o tématech, které na psychoterapii přináší a problémech, které chce řešit.

Postupně zjišťuji, že sezení mívají pravidelnější podobu. Na prvním sezení se klienta ptám, co ho ke mně přivádí a pracujeme na zakázce, kterou společně budeme řešit. Na dalších sezeních začínám otázkou, co se událo od našeho posledního sezení. Někteří kolegové mají ve zvyku dávat svým klientům do příštího sezení úkoly, resp. činnost, na které mají klienti zapracovat a kterou na dalším sezení rozebírají. Já tak nečiním, ale někteří klienti jsou schopní si svůj vlastní úkol určit a na základě vlastní volby následovat související cíl, v takovém případě mi to přijde jako dobrý nápad. Je to ostatně klientova terapie, takže na něm je rozhodnutí, co chce a co mu naopak nevyhovuje, přestože se to u jiných klientů mohlo osvědčit.

Jak dlouho trvá psychoterapie? Budu muset docházet stále?

Zatímco kolegové z jiných psychoterapeutických směrů (kognitivně behaviorální terapie, emocionálně zaměřená terapie) obzvláště z oblasti zdravotnictví mají pevně vymezené intervaly pro řešení konkrétních problémů, u mě je každý klient jiný a záleží na jeho individuálních potřebách, jak dlouho a jak často bude potřebovat na terapii docházet.

Osobně jako nedirektivní psychoterapeut a rogerián pracuji s tím, že terapie je primárně klientova a ten volí, jak často si přeje docházet. Pokud klient řeší akutní krizi, potkáváme se většinou každý týden. Poté, co je aktuální problém překonán, přecházím na sezení jednou za čtrnáct dnů. Vyloučeny nejsou ani méně časté návštěvy jednou za měsíc. Pokud si to klient přeje, může si dát pauzu a vráti se ke mně vrátit v situaci, kdy se pro něj život stává opět náročnějším. Z etického hlediska není mým cílem, aby klient docházel pravidelně a do konce života, celkový cíl je zmírnění potíží do takové míry, že klient zvládne návrat do svého běžného života. V závislosti na tom, jak individuální klient postupuje ve zvládání obtíží, stává se návštěva psychoterapeuta jen jedním ze zdrojů čerpání opory a energie, až postupně přestává být nutná anebo je klientem využívána k posilování jiných zdrojů psychické pohody, či překonávání výzev.

Jak funguje důvěrnost informací při psychoterapii?

V základu je třeba rozlišit, zda navštěvujete psychoterapeuta v rámci svého zaměstnání, zdravotnického zařízení anebo v jeho soukromého praxi. U zaměstnavatele bývá psychoterapie nabízená např. v ozbrojených složkách a bezpečnostních sborech, v této situaci je však psychoterapeut ve střetu mezi tím, zda má zaměstnavateli sdělit informaci o klientovi anebo zda respektovat svého klienta v plném rozsahu, úroveň důvěry je proto velmi individuální.

Ve zdravotnictví je psychoterapie omezena zdravotnickým právem, jediná nevýhoda je, že po terapii zůstává stopa v podobě záznamů ve zdravotnické dokumentaci. Ta je přístupná i jiným lékařům, může být rovněž vyžádána policií anebo soudem, kde je však často čtena laiky bez patřičného vzdělání a dochází k jejímu nepochopení a dezinterpretaci.

U mě v soukromé terapii komplexní dokumentaci nevedu. Občas si udělám poznámky pro vlastní potřebu. Ačkoliv existuje výjimka, kdy bych měl hlásit orgánům činným v trestním řízení, kdy se dozvím o spáchání zákonem vymezených trestných činů a jejich přípravy, zatím jsem se naštěstí do takové situace nedostal. Pokud v průběhu sezení shledám, že Vámi plánovaná činnost může vést k Vaší újmě nebo újmě jiné osoby, upozorním Vás na to, abychom společně mohli této újmě předejít.