Erich Fromm (1900-1980)
Erich Fromm (1900-1980)
Erich Fromm byl sociolog a psychoanalytik 20. století, který studoval a publikoval práce z nejrůznějších oblastí, včetně psychologie, antropologie, náboženství, etiky, psychoanalýzy, sociologie a filozofie. V jeho psychologických pracích se politika prolíná s filozofií a Fromm je mnohými považován za zakladatele politické psychologie.
Profesní život
Erich Fromm se narodil v roce 1900 ve Frankfurtu nad Mohanem. Studoval práva na frankfurtské univerzitě, než změnil obor na sociologii a zapsal se na univerzitu v Heidelbergu. Poté, co v roce 1922 získal doktorát ze sociologie, pokračoval ve studiu psychologie a psychiatrie na Mnichovské univerzitě a absolvoval výcvik v Psychoanalytickém institutu v Berlíně.
Fromm praktikoval psychoanalýzu v Berlíně a založil Psychoanalytický institut ve Frankfurtu. Nastoupil také do Institutu pro sociální výzkum Frankfurtské univerzity, kde v letech 1929-1932 působil jako učitel. Institut se později stal známým jako Frankfurtská škola kritické teorie a je jedním z nejznámějších center věnujících se marxistické interdisciplinární sociální psychologii.
Fromm uprchl před nacisty v roce 1933 do Spojených států, kde působil na Kolumbijské univerzitě v New Yorku až do roku 1941. Fromm se zde dostal do kontaktu s novou školou sociologů a analytiků, včetně Karen Horneyové, známé německé psychoanalytičky, která proslula zpochybněním a revizí několika freudovských teorií. Fromm nakonec freudovskou teorii odmítl a pomohl prosadit neofreudovské hnutí. Fromm založil Institut psychiatrie, psychoanalýzy a psychologie Williama Alansona Whitea a přednášel na Yaleově univerzitě, Nové škole pro sociální výzkum a Americkém institutu pro psychoanalýzu. V letech 1941-1950 působil Fromm na Bennington College.
V roce 1951 Fromm přesídlil do Mexico City, kde působil jako profesor na Mexické národní autonomní univerzitě ve Fronteře. V letech 1955-1965 byl Fromm vedoucím katedry psychoanalýzy na této univerzitě. Během této doby působil jako profesor také na Michiganské univerzitě a na Newyorské univerzitě. Později vyučoval v Mexické psychoanalytické společnosti, než se přestěhoval do Švýcarska, kde zůstal až do své smrti v roce 1980.
Přínos pro psychologii
Fromm byl ostrým společenským kritikem, který hojně psal o politické filozofii. Známý je také svou kritikou díla Sigmunda Freuda. Fromm si všiml, že některé Freudovy rané práce jsou v rozporu s jeho pozdějšími pracemi, a vytýkal Freudovi jeho misogynii.
Dvě z Frommových nejvýznamnějších děl, Útěk od svobody a Člověk sám za sebe, kombinují prvky filozofie a psychologie a pokládají základy politické psychologie. Umění milovat bylo jeho komerčně nejúspěšnější knihou.
Frommovy židovské kořeny jsou zřetelně přítomny v každé z jeho knih a často psal sekulární výklady Písma. Jeho humanistická filozofie vychází především z jeho chápání biblického příběhu Adama a Evy. Fromm tvrdil, že Adam a Eva udělali správnou věc, když snědli jablko ze stromu poznání, a zdůrazňoval, že morální autorita by měla vycházet z pečlivě prozkoumaných ideálů, nikoli z autoritativních příkazů od Boha nebo jiných postav.
Tento antiautoritářský směr je významnou součástí Frommovy filozofie a mnoho jeho spisů vychvalovalo přednosti socialistické demokracie. Věřil, že přijetí svobody je známkou psychického zdraví a že některé psychické problémy pramení z pokusů uniknout svobodě a přizpůsobit se požadavkům společnosti. Přijímal koncept biofilie, lásky k člověku a přírodě, a tvrdil, že biofilie je známkou dobrého psychického zdraví.
