Předstírání nemoci jako volání o pomoc: Co skrývá záhadný Münchhausenův syndrom?

Asi každý z nás v životě někdy předstíral, že mu není zrovna nejlépe. Ať už to byla drobná a nevinná lež, abychom se vyhnuli nepříjemné poradě v práci, nebo výmluva, proč nemůžeme dorazit na rodinnou oslavu. Většinou jde o rychlé úniky z každodenního stresu, které nevyžadují žádné velké plánování a po chvíli na ně zapomeneme. Co se ale stane v okamžiku, kdy se z předstírání nemoci stane smysl celého života? Nejde už o pouhou snahu zůstat jeden den v posteli. Jde o hluboký psychický problém, který trvá roky a vyžaduje obrovské úsilí. Tímto temným labyrintem lidské mysli je vzácné, ale o to nebezpečnější duševní onemocnění – Münchhausenův syndrom.

Když se iluze stane jedinou realitou

Münchhausenův syndrom zdaleka není jen o lhaní. Jde o závažnou duševní poruchu, při které člověk vynakládá až neuvěřitelné úsilí, aby ve svém okolí vzbudil dojem vážné nemoci. Tito lidé nejsou obyčejní simulanti. Ve svém líčení tělesných i duševních útrap jsou natolik precizní a přesvědčiví, že dokážou naprosto oklamat nejen svou milující rodinu, ale i zkušené zdravotníky.

Touha po roli pacienta je u nich tak obrovská, že se nezastaví vůbec před ničím. Situace se velmi často vyostří až do bodu, kdy lékaři, v upřímné snaze pomoci, předepisují zbytečné a silné léky nebo dokonce přistupují k riskantním chirurgickým zákrokům. Nemocný tak zcela dobrovolně vystavuje své vlastní tělo extrémním rizikům. Celá tato pavučina manipulací dříve nebo později vytvoří hlubokou propast mezi pacientem a jeho nejbližšími.

Extrémní příznaky a manipulativní chování

Lidé trpící touto poruchou udělají pro udržení své falešné identity trpícího pacienta naprosté maximum. Běžně falšují lékařské testy, zaměňují vzorky nebo si dokonce úmyslně přivodí otravu jídlem či nebezpečnou infekci. K tomu se přidává fascinující, avšak poněkud děsivá znalost lékařské terminologie, kterou dotyčný sype z rukávu.

Pokud se podíváte do jejich zdravotní dokumentace, zjistíte, že je neobvykle obsáhlá. Obsahuje dlouhý výčet naprosto nesouvisejících zdravotních stavů, neustálých recidiv a záznamů o nekonečných návštěvách různých lékařů. Značným varovným signálem je i to, že pacienti své příznaky dramaticky přehánějí i tehdy, když už jim byla nasazena adekvátní léčba. Jde o typické manipulativní chování, které často doprovázejí sklony k těžkému sebepoškozování.

Kde pramení tak zoufalá potřeba pozornosti?

Při pohledu na tyto šokující projevy se přirozeně nabízí otázka: Proč to ti lidé vlastně dělají? Odpověď většinou leží v hlubokých a nezahojených ranách z minulosti. Nejčastěji uváděnou příčinou Münchhausenova syndromu je silné trauma prožité v raném dětství. Může jít o ztrátu rodiče, vážné citové zanedbávání nebo dokonce zneužívání.

Pro člověka, který v dětství nezažil pocit , lásky a přijetí, se nemocniční prostředí stává jedinou funkční náhražkou za chybějící péči. Nemoc jim přináší tolik vytouženou pozornost, lítost a zájem okolí, kterého se jim jinak tragicky nedostává. Tento syndrom se navíc velmi často prolíná s dalšími závažnými poruchami osobnosti.

Temný stín syndromu v zastoupení

Ještě mnohem tragičtějším a ničivějším projevem je takzvaný Münchhausenův syndrom v zastoupení. Dynamika poruchy zůstává velmi podobná, avšak obětí už není sám pacient. Tuto destruktivní potřebu pozornosti vnucuje dotyčný někomu jinému – a nejčastěji se jedná o rodiče, který takto skrytě týrá své vlastní dítě.

Matka nebo otec dokážou vynaložit veškerou svou energii na to, aby jejich naprosto zdravý potomek působil jako těžce nemocný. Vláčejí ho po nekonečných vyšetřeních, vyžadují složité lékařské zákroky a neváhají dítěti tajně ubližovat, jen aby od okolí získali obdiv jakožto nezměrně obětaví a trpící rodiče. Jde o mimořádně nebezpečnou formu týrání, která na dětech zanechává celoživotní fyzické i psychické šrámy.

Cesta ven z bludného kruhu vyžaduje odvahu

Léčba tohoto onemocnění je nesmírně složitá a vyžaduje od všech zúčastněných stran obrovskou trpělivost. Neexistuje bohužel žádná zázračná pilulka, která by touhu po nemoci ze dne na den vymazala. Zásadním a prověřeným krokem vpřed je dlouhodobá kognitivně-behaviorální , ovšem skvělé výsledky může přinést i rogersovská psychoterapie nebo logoterapie. Tyto citlivé přístupy pomáhají pacientům pochopit příčiny jejich chování a postupně změnit destruktivní myšlenkové vzorce.

Zádrhel často nastává v momentě, kdy je pacientova lež odhalena. Mnozí okamžitě mění ošetřujícího lékaře a začínají budovat svou dokonalou iluzi nanovo někde úplně jinde. Získat zpět ztracenou důvěru a přesvědčit nemocného k setrvání v terapii je během na dlouhou trať. Přestože se syndrom nedá vyřešit mávnutím proutku, lidé se díky odborné péči mohou naučit zvládat své prázdné emoce a potřeby daleko zdravějším způsobem.

Předstírání nemoci se může zprvu zdát jako účinný nástroj, jak získat soucit, avšak velmi brzy se stává život ohrožující pastí. Podstoupit vysoce rizikovou operaci kvůli fiktivnímu problému může mít fatální následky. Duševní bolest je skutečná a drtivá, i když tělo fyzicky netrpí. Pokud máte vy sami nebo někdo ve vašem okolí pocit, že ztrácíte kontrolu a lapili jste se do sítě vlastních diagnóz, neváhejte. Udělejte ten nejtěžší, ale nejodvážnější krok a vyhledejte bezpečný prostor v podobě odborné psychoterapeutické pomoci.

Jsou vaši rodiče toxičtí?

📚 Zdroje

Wikipedia. Factitious disorder imposed on self. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Factitious_disorder_imposed_on_self
Wikipedia. Psychology. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Psychology