Bezpečný prostor, kde nejste rozbitý stroj
Odhodlat se k první terapii bývá nejtěžším krokem, protože popkulturní mýty nás naučily bát se naprostých zbytečností.
Mýty vs. realita moderní psychoterapie
Filmy a seriály nám do hlavy vtiskly mylnou představu, že terapie znamená ležet na studeném koženém gauči, zírat do stropu a čekat, až si starší pán v roláku zapíše nějakou vaši temnou diagnózu. Tato karikatura má k realitě moderní psychoterapie asi tak blízko jako středověké pouštění žilou k dnešní chirurgii.
V mé praxi Sanvit sedíte naproti mně v pohodlném křesle a vedeme spolu normální, otevřený dialog dvou dospělých lidí. Nečeká vás žádné pasivní čekání na cizí verdikt, žádné nadřazené hodnocení se nekoná.
Nejtěžší je na celém procesu zpravidla ten úplně první krok – často jím bývá paradoxně už samotné odeslání krátkého e-mailu nebo vytočení mého telefonního čísla. Klientům běžně trvá týdny i měsíce, než v sobě najdou odvahu to udělat a o pomoc si říct.
Jakmile ale projdete dveřmi mé pracovny, měl by z vás ten největší balvan strachu rychle spadnout. Místnost, ve které se nacházíme, funguje jako absolutně bezpečná bublina, neboť jsem ze zákona i z podstaty své profese vázán naprostou a nekompromisní mlčenlivostí. Cokoliv v té místnosti zazní, tam také bezpečně zůstane, což vám umožní se uvolnit a volně dýchat.
První sezení: Tempo si určujete vy
Když se poprvé posadíte, nečekejte křížový výslech, obsáhlé dotazníky ani složité psychologické testy. Na začátku vám velmi stručně vysvětlím organizační rámec – probereme, jak často se budeme vídat, jak fungují případná storna domluvených termínů a jaká dodržujeme etická pravidla. Jakmile máme tyto nutné formality za sebou, přichází ta nejjednodušší a zároveň nejzásadnější otázka: „Co vás přivádí?“.
Od té chvíle je prostor plně váš a vy si sami určujete, co do něj přinesete. Stále znovu se setkávám s lidmi, kteří se křečovitě bojí, že nebudou vědět, co mají říct, nebo že to řeknou špatně.
Zde ale platí jedno železné pravidlo: tempo si vždy a za všech okolností určujete vy sami. Rozhodně se nemusíte na prvním sezení okamžitě odhalovat až na dřeň a otevírat svá nejbolestivější traumata, pokud na to nejste připraveni. Terapie není výkonnostní sport. Pokud nevíte, kde začít, můžeme začít úplnou banalitou ze včerejšího dne.
Ticho v terapii není vaším nepřítelem a rozhodně není chybou; v běžném životě se ticha bojíme a utíkáme před ním, tady je to mocný nástroj k vašemu plnému uvědomění. Jsem tam od toho, abych toto ticho s vámi v klidu ustál, ne abych ho uměle zaplňoval prázdnými slovy.
Jádro práce: Přístup zaměřený na člověka (PCA)
Směr, ze kterého při své práci vycházím, se nazývá Přístup zaměřený na člověka (rogeriánská psychoterapie), jehož zakladatel Carl Rogers přinesl do světa duševního zdraví naprostou revoluci. Zatímco dřívější odborníci analyzovali klienty jako laboratorní vzorky, Rogers si uvědomil, že každý člověk má v sobě obrovský přirozený potenciál k růstu, pokud má k tomu vhodné podmínky. Já nejsem autorita, která ví o vašem životě víc než vy; vy jste expertem na svůj vlastní život.
V mé individuální praxi nepoužívám laciné triky, dotazníky ani manipulační techniky, ale stojím na třech pevných pilířích:
1. Bezpodmínečné přijetí
Ať už mi v křesle řeknete cokoliv – své nejtemnější obavy, pocity vzteku, selhání nebo hlubokého studu – nikdy vás nebudu soudit, hodnotit ani kritizovat. Přijímám vás přesně takové, jací v danou chvíli jste.
2. Skutečná empatie
V běžném životě často slyšíte bagatelizace typu “To bude dobré”. Skutečná empatie znamená, že s vámi aktivně sestoupím do vašeho světa, naslouchám nejen slovům, ale i tomu nevyřčenému, a pomáhám vám pojmenovat to, co vás svazuje.
3. Autenticita (kongruence)
Neschovávám se za masku nedotknutelného profesionála v bílém plášti. Jsem ve vztahu s vámi přítomen jako živý člověk, nehraji hry a očekávám stejnou otevřenost.
S čím vám mohu pomoci (Pro koho je terapie)
Přiznat si, že potřebujete pomoc, a ulevit si od dlouhodobé existenční tíhy, je jedním z nejrozumnějších rozhodnutí, jaké pro sebe můžete udělat. Specializuji se na následující oblasti, se kterými za mnou klienti přicházejí nejčastěji. Kliknutím se dozvíte, jak k těmto tématům v terapii přistupuji:
Deprese a ranní smutek
Vztahové problémy a manipulace
Stres a vyhoření
Osobní růst a sebepoznání
Společně můžeme dát vaší cestě o trochu jasnější, méně bolavé kontury.
Často kladené otázky (FAQ) o psychoterapii
Jaký je rozdíl mezi psychologem, psychiatrem a koučem?
Zatímco psychoterapie je léčba slovem v bezpečném prostředí, psychiatrie je lékařský obor, kde lékař diagnostikuje duševní onemocnění a primárně předepisuje farmakologickou léčbu (léky). Oba přístupy se přitom často skvěle doplňují. Koučink je oproti tomu zaměřen primárně na budoucnost, dosahování specifických cílů a zvyšování výkonu; kouč neléčí traumata, ale pomáhá vám naplňovat potenciál.
Můžu mít terapii, i pokud užívám léky na psychiku?
Ano, psychiatrická medikace (např. antidepresiva) rozhodně není překážkou. Léky často pomohou stabilizovat nejakutnější stavy natolik, že získáte dostatek kapacity na to, abyste na sobě mohli v rámci psychoterapie hlouběji pracovat.
Co když mi terapeut lidsky nesedne?
Skutečná účinnost psychoterapie fatálně závisí na kvalitě vztahu mezi terapeutem a klientem. Je naprosto přirozené, že vám každý odborník lidsky nesedne. Pokud to pocítíte už na prvním setkání, k ničemu se nezavazujete; bez jakékoliv urážky vám doporučím jiné ověřené kolegy, protože sympatie a důvěra se nedají vyrobit na povel.
Může mi psychoterapie způsobit, že mi bude ještě hůře?
Zpočátku ano, terapie často otevírá staré rány a nutí nás podívat se na věci, které jsme dlouho potlačovali. Toto krátkodobé zhoršení stavu je přirozenou součástí léčebného procesu (tzv. léčebná krize), kterým vás jako terapeut bezpečně provedu, aby se vám v dlouhodobém horizontu výrazně ulevilo.
Kdy terapie končí a udělají ze mě někoho jiného?
Nemusíte mít strach, že z vás terapie udělá někoho jiného; “nevymývá mozek”, ale naopak vás přibližuje k vaší skutečné, autentické podstatě a pomáhá odložit nefunkční masky. Cílem není vytvořit závislost na mých službách. Terapie je úspěšně u konce tehdy, když získáte dostatečnou sebedůvěru a nástroje k tomu, abyste další životní překážky dokázali překonávat sami.