Jak se vyrovnat s chronickým anebo terminálním onemocněním?

Publikoval Mgr. Jaroslav Král v

Jak se vyrovnat s chronickým anebo terminálním onemocněním?

Nemoci jsou součástí života, lidé mají zdravotní problémy i přestože, se tomu moderní medicína snaží předcházet i hledat nové způsoby léčby. Ačkoliv příznaky nemoci jsou často součástí života již před vyslovením diagnózy lékařem, právě toto vymezení představuje milník v životní cestě. Život se následně dělí na období před onemocněním a po onemocnění.

Zatímco některým lidem se daří vyrovnat s nemocí snáze a pokračovat v činnostech, které je naplňují, pro jiné vyvolává onemocnění nové otázky ohledně vlastní identity, důvěry ve vlastní tělo nebo i otázky ohledně smyslu života. Cítit hněv, strach a pocity bezmoci se stává každodenní náplní života, cítit a mít se jako obvykle získává zcela jiný význam, protože normální je nově cítit se špatně.

Občas kvůli únavě nebo poklesu fyzického pohodlí, může mít člověk dojem, že se při nemoci svět kolem zmenšuje, už není tolik času ani energie na trávení času s přáteli, koníčky ani cvičení.

Co dělat, pokud mám v rodině někoho nemocného?

Členové rodiny ani přátelé často nejsou ušetřeni náročných emocí, myšlenek i otázek, pokud milovaná osoba prochází nemocí, což často vede ke zmatku, obzvlášť když sdílení těchto myšlenek není možné.

Promluva s psychoterapeutem může být v tomto stavu prospěšná. Pro ty, kteří byli diagnostikování s vážným onemocněním poskytuje příležitost k exploraci možností, jak žít s novým životním společníkem – nemocí, jakož i ujasnění si toho, co může být v životě v důsledku nemoci ztraceno. S psychoterapeutem lze rovněž projít hodnoty, které životě dávají smysl.

Pro ty, kteří mají v rodině nemocného může psychoterapie pomoci najít bezpečný prostor pro vyjádření myšlenek, u kterých mají strach, jak by reagoval nemocný, anebo myšlenek, o kterých jsou přesvědčeni, že jsou příliš zraňující, aby je dokázali vyslovit před nemocným. Psychoterapie rovněž může pomoci k nalezení cest, jak neztratit sebe, a pečovat o vlastní duševní zdraví, protože bez něj podporu nemocnému ani umírajícímu nelze.