5 rodičovských chyb způsobujících dětská traumata
5 rodičovských chyb způsobujících dětská traumata
Co cítíte, když si vzpomenete na své dětství? Myslíte na něj jako na šťastné období a dali byste cokoli, abyste se do něj mohli vrátit, nebo raději předstíráte, že se nikdy nestalo?
Bohužel někdy rodiče nejsou těmi, kdo to vědí nejlépe, co je pro dítě dobré, a rozhodnutí, která při výchově svých dětí učiní, mohou v dětech zanechat trauma.
Někdy jsou tyto chyby, kterých se dopouštějí, opravdu náhodné chyby, kterých se dopouštějí proto, že vlastně nic lepšího neznají, ale někdy mohou být důsledkem toho, že se prostě dostatečně o své děti nezajímají. Ať už je důvod jakýkoli, výsledek je často stejný – nešťastné dítě, které si své neštěstí přinese s sebou do dospělosti a musí vyhledat psychoterapii. Pojďme se podívat na 5 častých rodičovských chyb.
Hádky před dětmi
Vzpomínáte si, jak se před vámi rodiče hádali, když jste byli malí? Bohužel to platí pro mnohé z nás.
Hádky jsou normálním a zdravým aspektem vztahu, stejně jako neshody ohledně mytí nádobí. Někdy však nejde o nádobí a není to neshoda, ale plnohodnotná hádka spolu s křikem, nadávkami a někdy i násilným chováním, jako je házení nebo mlácení věcmi.
Vše se ještě zhorší, když se rodiče rozhodnou ignorovat dítě, které sedí před nimi nebo je poslouchá přes stěny jejich pokoje. Vztah rodičů, a zejména pokud se hodně hádají, může mít velký vliv na pohodu dítěte.
Negativní dopady hádky rodičů mohou mít vliv na děti již od 6 měsíců věku a negativní dopady samozřejmě pokračují od kojeneckého věku až do dospívání. Poslouchání nebo sledování hádek rodičů může vyvolat nejistotu, negativně ovlivnit vztah mezi rodiči a dětmi a vytvořit stresující prostředí, ve kterém má dítě jen málo příležitostí ke šťastnému růstu. A když dospějí, stále se musí potýkat s dlouhodobými následky traumatu, kterým prošly: jsou náchylnější k depresím a úzkostem, mají potíže s regulací pozornosti a emocí, předčasně ukončují školní docházku, mají nezdravé vztahy a také některé fyzické problémy, jako jsou potíže se spánkem nebo jídlem.
Používání tělesných trestů
Tělesné tresty jsou fyzickým týráním, které se zoufale snaží skrýt pod masku disciplíny.
Kolikrát jste slyšeli rodiče mluvit o tom, jak své děti „kárají“ tím, že jim naplácají, tahají je za uši, bijí je páskem nebo po nich házejí věcmi? A kolikrát jste slyšeli dospělé lidi vyprávět příběhy o tom, jak byli v dětství „fyzicky trestáni“ a dopadli „dobře“?
Možná si myslí, že dopadli dobře, ale u mnoha lidí, kteří stále trpí následky „kázně“ svých rodičů, tomu tak není. A bez ohledu na to, jaký postoj rodiče zaujmou, odborníci tento typ trestů důrazně nedoporučují.
Např. americká pediatrická akademie nabádá rodiče a vychovatele, aby tělesné tresty nepoužívali a místo toho vyzkoušeli zdravé formy kázně. Studie prokázaly, že tělesné tresty jsou z dlouhodobého hlediska neúčinné, mohly by případně chování ještě zhoršit, poškodit vztah dítěte s rodiči a zvýšit agresivní chování. Tělesné tresty jsou spojeny se zvýšeným rizikem poruch nálady, úzkostných poruch, zneužívání návykových látek a poruch osobnosti.
Hra na oblíbence
Byl váš bratr nebo sestra „miláčkem rodičů“?
K upřednostňování dochází v rodinách s více sourozenci často, ať už si rodiče ani nevšimnou, že se k jednomu dítěti chovají lépe, nebo to dělají záměrně. Možná jedno z dětí více chválí, možná mu dovolují věci, které jiným dětem nedovolují, možná věnují svému „oblíbenému“ dítěti více pozornosti nebo je prostě mají raději…
Bez ohledu na to, jak se to projevuje nebo jaký je k tomu důvod, jak moc se oblíbené dítě cítí dobře, tak moc se to druhé dítě cítí špatně. Neustálé srovnávání se sourozencem ve špatném slova smyslu v něm může vyvolat pocit, že na něm tolik nezáleží. Mohou si myslet, že nedokážou dostát vysokým nárokům nebo jako by se jejich rodina cítila šťastnější bez nich.
Tyto pocity bezcennosti a nízkého sebevědomí nejsou vyhrazeny jen pro jejich dětství – jakmile dosáhnou dospělosti, mohou mít nevyřešené problémy z minulosti vliv na jejich přátelství, milostné vztahy a nakonec i na vztah s vlastními dětmi.
Citové zanedbávání
K emočnímu zanedbávání dochází, když rodič nedokáže adekvátně reagovat na citové potřeby dítěte. Od citového zneužívání se liší tím, že k zanedbávání citových potřeb, které děti mají, nemusí docházet úmyslně. Citově zanedbávané děti mohou mít zajištěno vše, co potřebují (např. jídlo, přístřeší a zdravotní péči), ale pokud jde o jejich city, mohou být jejich rodiče odtažití a nevšímaví.
Dítě může být například ve škole obtěžováno svými vrstevníky. Přirozeně se chce svěřit rodičům a požádat je o pomoc, ale místo aby mu rodiče poradili a poskytli útěchu, řeknou mu, že by to mělo ignorovat a už o tom nemluvit. Neuznávají emocionální potřeby svého dítěte a nechávají dítě, aby se o své problémy postaralo samo, aniž by je vyslechli.
Postupem času se může stát, že tyto děti přestanou žádat o radu a své problémy si ještě více internalizují. Mohou mít také riziko opožděného vývoje, nízké sebevědomí a stahují se od kamarádů a aktivit.
Toto trauma pokračuje až do dospělosti, kdy mohou trpět posttraumatickou stresovou poruchou, depresemi, citovou nedostupností a velmi často bojují s důvěrou, což vede k nejrůznějším problémům, když se snaží založit vlastní rodinu.
Přílišný důraz na dobré známky
Každý rodič si přeje, aby jeho děti měly ve škole dobré výsledky, a povzbuzující a vstřícní rodiče mohou dosáhnout toho, že jejich děti toho snadno dosáhnou! Někdy však rodiče překročí hranici mezi zdravým povzbuzováním a místo toho se stávají posedlými známkami svých dětí a dělají z nich středobod svého světa.
Přílišný tlak může být kontraproduktivní. Rodiče, kteří kladou příliš velký důraz na známky, nepřímo minimalizují význam sociálních dovedností a soucitu, což může způsobit problémy v pozdějším životě. Ještě důležitější je, že pokud rodiče vyvíjejí na své děti takový tlak v období formování dětí, způsobují tím vysokou míru stresu a úzkosti.
V důsledku toho se u dětí, jejichž rodiče na ně neustále tlačili, aby dosáhly ještě lepších výsledků, než by mohly, častěji objevují negativní důsledky, jako jsou deprese, úzkost, nižší sebevědomí, problémy s chováním, kritika ze strany rodičů, problémy s učením a také horší známky, a kvůli tomu přicházejí o nejlepší období svého života, protože tráví čas učením se za zavřenými dveřmi a snaží se dosáhnout nedosažitelných očekávání.
