Terapie zaměřená na člověka (rogeriánská terapie)
Terapie zaměřená na člověka (rogeriánská terapie)
Psychoterapii zaměřenou na člověka založil Carl Rogers ve 40. letech 20. století. Tento typ terapie se odklonil od tradičního modelu terapeuta jako odborníka a místo toho se posunul k nedirektivnímu, empatickému přístupu, který posiluje a motivuje klienta v terapeutickém procesu. Terapie vychází z Rogersova přesvědčení, že každý člověk usiluje o naplnění svého vlastního potenciálu a má na to kapacitu. Terapie zaměřená na člověka, známá také jako rogersovská terapie, měla obrovský vliv na oblast psychoterapie a mnoho dalších oborů.
Rogeriánská teorie v psychoterapii
Spíše než pohled na lidi jako na od přírody chybné, s problematickým chováním a myšlením, které vyžadují léčbu, terapie zaměřená na člověka identifikuje, že každý člověk má schopnost a touhu po osobním růstu a změně. Rogers tento přirozený lidský sklon označil jako „aktualizační tendenci“ neboli seberealizaci. Přirovnal ji ke způsobu, jakým jiné živé organismy usilují o rovnováhu, řád a větší komplexnost. Podle Rogerse „mají jedinci v sobě obrovské zdroje pro sebepochopení a pro změnu svých sebepojetí, základních postojů a sebeřízeného chování; tyto zdroje mohou být využity, pokud jim bude poskytnuto definovatelné klima facilitujících psychologických postojů“.
Terapeut zaměřený na člověka se učí rozpoznávat lidský potenciál a důvěřovat mu, poskytuje klientům empatii a bezpodmínečný pozitivní přístup, které pomáhají usnadnit změnu. Pokud je to možné, terapeut v psychoterapii následuje klienta, nabízí podporu, vedení a strukturu, aby klient mohl sám v sobě objevit individuální řešení.
Terapie zaměřená na člověka stála v čele hnutí humanistické psychologie a ovlivnila mnoho terapeutických technik a oblast duševního zdraví obecně. Rogeriánské techniky ovlivnily také řadu dalších oborů, od medicíny až po vzdělávání.
Šest faktorů nezbytných pro růst v rogeriánské teorii
Rogers identifikoval šest klíčových faktorů, které stimulují růst jedince. Předpokládal, že pokud jsou tyto podmínky splněny, bude člověk tíhnout ke konstruktivnímu naplnění svého potenciálu. Podle rogeriánské teorie je šest faktorů nezbytných pro růst následujících:
Psychologický kontakt mezi terapeutem a klientem: Tato první podmínka jednoduše říká, že mezi terapeutem a klientem musí existovat vztah, aby klient mohl dosáhnout pozitivní osobní změny. Následujících pět faktorů je charakteristikou vztahu mezi terapeutem a klientem a může se lišit podle stupně.Inkongruence nebo zranitelnost klienta: Nesoulad mezi klientovým sebeobrazem a skutečnou zkušeností jej činí zranitelným vůči obavám a úzkostem. Klient si nesoulad často neuvědomuje.
Terapeutova kongruence neboli opravdovost: Terapeut by měl být sebevědomý, upřímný a kongruentní. To neznamená, že terapeut musí být obrazem dokonalosti, ale že musí být v rámci terapeutického vztahu věrný sám sobě.
Terapeutův bezpodmínečný pozitivní postoj: Terapeut by měl klientovy prožitky, ať už pozitivní či negativní, přijímat bez jakýchkoli podmínek nebo posuzování. Klient tak může sdílet své zážitky bez obav, že bude souzen.
Empatie terapeuta: Terapeut projevuje empatické porozumění klientovým prožitkům a uznává emocionální prožitky, aniž by se do nich citově zapojoval.
Vnímání klienta: Klient do určité míry vnímá terapeutův bezpodmínečný pozitivní přístup a empatické porozumění. To je sdělováno prostřednictvím slov a chování terapeuta.
